Manželé Janulíkovi ze Starého Města si zamilovali tibetské dogy. Doma jich mají devět. Pro svou první fenečku Inku jeli Janulíkovi před čtyřmi lety do Prahy. Na krytí pak až do Estonska. Tam také koupili dalšího psa a sem se vracejí za přáteli. „Máme stejného koníčka a také podobný pohled na svět a na to, co je důležité. Rozumíme si, píšeme si, telefonujeme, potkáváme se na výstavách. Nejsou to totiž lidé, kteří by chtěli na štěňatech vydělat. Chtějí poctivý a zdravý chov,“ řekla na adresu estonských přátel Jolanta Janulíková.

Přiznává, že plemeno tibetské dogy nejprve padlo do oka jejímu muži. Sama kdysi měla dobrmana, a když se jim narodily děti, chovali anglické buldoky. „Dnes už bych jiného psa než právě tibetskou dogu ani nechtěla,“ řekla chovatelka.

V České republice fungují dva kluby chovatelů tibetských dog dohlížející na dodržování standardů plemene. Smečka devíti psů se dobře snáší. Když do ní postupně přibývali noví členové, neobešlo se to bez projevů žárlivosti, naštěstí ale jen chvilkových. „Jim vyhovuje právě početná smečka, v ní mají každý své místo, každý svou misku na žrádlo. Když je krmím, nestává se, že by jeden druhému šel po misce,“ říká chovatelka. Nemůže se pyšnit zahrádkou plnou květů, s tím ale vlastně ani nepočítala. „Hrabat nory, to je jejich vášeň. takže naší ozdobou zahrady jsou hlavně naši psi,“ směje se Jolanta.

Kam se hne nebo kam jde její manžel, tam jsou také psi. Věrní společníci, neúplatní a rozhodně hrdí hlídači. „Člověk na tibetské dogy nesmí jít zhurta, chtějí vlídnější zacházení, ale rozhodně také důslednost ve výchově. Jsou to výborní společníci,“ dodala chovatelka. Na nedávném setkání pejskařů na výcvikovém táboře v Karlovicích pořádaném sdružením Dogma z Hlučína měla dva mladé psy.