Přesto se s nimi můžeme setkat v Krnově. Pratuři a exmoorští ponyové zde budou společně chránit před vyhynutím ohrožené druhy rostlin. Budou spásat trávu, plevel a náletové dřeviny v bývalé vojenské střelnici na Ježníku, aby tímto způsobem umožnili přežití vzácných ohrožených rostlin.

Z rezervace velkých kopytníků v Milovicích na Nymbursku dorazili 24. listopadu do Krnova tři exmoorští ponyové. Tito koníci budou míst stejný úkol, jako dva býci divokého pratura, kteří do Krnova dorazili přesně před rokem. Ponyové i pratuři se budou pást v bývalém vojenském areálu v Chomýži. Tato lokalita si zaslouží mimořádnou ochranu. Díky pohybu těžké vojenské techniky zde vznikl unikátní nezalesněný biotop, který umožnil přežít ohroženým lučním rostlinám a živočichům. Když sovětská vojska odešla, bylo nutné vymyslet jinou metodu jak udržet krajinu bez dřevin a jak potlačit příliš invazivní rostliny.

Začalo to kosením a plánováním stáda koz a ovcí

„Úživnému areálu by nejspíše prospěli i jeden až dva koně nad rámec projektu. Je ale dobře, že už konečně bude plochu spásat stádečko aspoň v tomto počtu,“ komentoval příchod ponyů do Chomýže Lukáš Matela z organizace Českého svazu ochránců přírody ČSOP Slezské odrůdy.

V minulosti v Chomýži s týmem dobrovolníků organizovali kosení trávy, které také pomáhá udržet biodiverzitu a životní prostředí vzácných ohrožených druhů. Exmoorští ponyové nebo pratuři to ale umí ještě lépe.

Krnovská radnice a zastupitelé jsou si už dlouho vědomi, že v Chomýži cvičení vojska na střelnici a tankodromu pomohly vytvořit ekosystém celorepublikového významu. Původní záměr počítal s pastevním areálem ovcí a koz, ale výzkumy zoologů, botaniků a ekologů ukázaly, že existují ještě vhodnější metody potlačování plevele a expanzivních druhů. Proto původní plány s kozami a ovcemi bylo nutné modifikovat.

Miloslavem Jirků, pracovník Akademoe věd AVČR, vysvětlil Krnovanům, proč v tomto případě jsou keltský divoký kůň exmoorský pony a pratur vhodnějšími spásači. „Hospodářská zvířata by při nevhodném managementu mohla lokalitu poškodit vypasením vzácných druhů. Několikaleté zkušenosti v bývalém cvičišti v Milovicích, což je projekt Česká krajina, na němž spolupracuji, ukazují, že vhodní spásači, kteří preferují traviny, biodiverzitě výrazně pomáhají. Navíc se polodivocí poníci a pratuři neodčervují, takže je jejich trus „bez chemie“ vhodný pro život hned několika druhů hmyzu. Vaše krnovská lokalita má výborné výchozí předpoklady, už nyní je výskyt vzácných druhů hojnější než byl na začátku u nás v Milovicích. Využitím těchto polodivokých spásačů se realizuje ochrana přírody a biodiverzity za minimálních nákladů.“

„Projekt pastevního areálu je dlouhodobě městem podporován. Odborné argumenty hrají pro poslední navrženou variantu využití polodivokých spásačů a ti navíc zvýší atraktivitu a potenciál Krnova i z hlediska turistického ruchu. Projekt ve vedení města jednoznačně vítáme“ komentoval spásání polodivokými koníky a pratury starosta Krnova Tomáš Hradil.

Exmoorský pony je nejstarší plemeno koní

Exmoorský či keltský pony je divoké plemeno koně domácího, které pochází z anglických ostrovů. Dostali jméno podle blat Exmoor v jihozápadní Anglii. Exmoorskému ponymu hrozilo vyhynutí. Odhaduje se, že druhou světovou válku přežilo pouhých 45 jedinců. Dnes jich je celosvětově něco přes dva tisíce.

Exmoorský pony patří mezi nejstarší a nejpůvodnějších plemena koní. Ve Velké Británii žije od doby bronzové. Existují doklady, že ho využívali již Keltové. Roku 1921 vznikla Exmoor Pony Society, která si dala za úkol podporovat a kontrolovat chov exmoorských ponyů, takže do plemenné knihy lze zapsat pouze ověřené jedince.

Anglie se od pevniny oddělila přibližně před 15 000 lety. Tak vznikla teorie, že exmoorský pony se 14 000 let nekřížil s jinými plemeny. V současnosti volně žijící exmoorští ponyové jsou doma na anglických vřesovištích.

Pratuři přežili své vyhynutí díky experimentu nacistů

Předkem dnešního domestikovaného hovězího skotu je divoký pratur. Původně žili pratuři po celé Evropě, ale už v paleolitu se stali oblíbenou lovnou zvěří, takže je člověk postupně vyhubil. Poslední kusy žily na území dnešního Polska. Poslední kus uhynul roku 1627 v rezervaci asi padesát kilometrů od Varšavy. Příčinou vymření pratura bylo vyhubení lovem lov ze strany lidí.

Němečtí zoologové bratři Lutz a Heinz Heckové byli ovlivněni nacistickou ideologií. Jako členové NSDAP a přátelé Hermanna Göringa přišli s nápadem "zpětného šlechtění", kterým vyselektují z primitivních plemen domácího skotu zvíře s vizáží a vlastnostmi "starogermánského" pratura. Výsledkem jejich experimentu byl roku 1932 takzvaný Heckův skot neboli zpětně vyšlechtěný pratur. Byl chován také v České republice v zooparku Chomutov. Šlo sice o plemeno velmi blízké původnímu praturovi, ale o něco drobnější a s méně prohnutými rohy. Ani jeho chování nebylo shodné s tím, co víme o vyhynulých praturech.

Od roku 2008 se zpětného šlechtění ujala nizozemská organizace Tauros foundation. Organizace předpokládá, že v roce 2025 by měla mít k dispozici vyšlechtěna zvířata, která jsou vzhledem i chováním budou ze sta procent stejná jako původní pratur. V říjnu roku 2015 bylo malé stádo zpětně šlechtěného pratura vypuštěno do nestátní přírodní rezervace Milovice v bývalém vojenském prostoru.