Zvířata se v nejvyšších partiích jesenických hor pasou od roku 2012. V Národní přírodní rezervaci Praděd horské louky spásaly krávy, koně nebo ovce. Posledně jmenovaná zvířata budou na svazích mezi Ovčárnou a Petrovými kameny i letos. Nově však bude bude stádo hlídat pastevec s ovčáckými psy.

Vzácné květiny vytlačuje borůvčí

Pastvu bude mít na starost spolek Stránské ze Stránského u Rýmařova, který zajistí pastevce s ovčáckými psy. Kvůli klimatické změně a ukončení hospodaření ve 40. letech minulého století se v nejvyšších partiích Jeseníků šíří borůvčí a další konkurenčně zdatné druhy, které mnohde vytlačily například jestřábníky, zvonky, sasanky narcisokvěté, violky či některé druhy orchidejí.

„Volná pastva je nejlepším způsobem péče o horské trávníky a rostliny a živočichy, kteří jsou na nich doma,“ uvedl Jindřich Chlapek z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Zázemí pro pastevce poskytl Josef Figura, pozemky Lesy České republiky a chata Ovčárna. Krajský úřad Moravskoslezského kraje vydal potřebné povolení pro pastvu na lesních pozemcích.

„Zcela klíčová ovšem byla ochota a chuť farmářů ze Stránského pobývat na horách s ovcemi za každého počasí. Zvolené plemeno ovcí je valaška, odolná a houževnatá ovce do drsných horských podmínek,“ dodal Jindřich Chlapek.

Pastva napomůže obnově druhové pestrosti vysokohorských trávníků. Na tom, že je hospodaření na holích potřeba obnovit, se shodují odborníci z nejrůznějších výzkumných institucí - botanici i zoologové.

Pobyt na horách dobytku svědčil

Vysokohorské pastevectví vzniklo zhruba v 16. století, největší rozmach zažilo ve století osmnáctém. Dobytek na horské hole vyháněli majitelé zdejších panství: nejprve Harrachové, posléze němečtí rytíři a další.

Dobytek na horách pobýval od května do konce srpna. Hnát je pastevci museli mnoho kilometrů úzkými a strmými lesními cestami. Dlouhá cesta i několikaměsíční pobyt v náročném horském prostředí se však vyplatily.

„Byly tam obrovské plochy velice šťavnaté trávy, která už byla v údolích oblastech často spasená, nebo se na dnešních loukách pěstovaly zemědělské plodiny. Naši předkové každý nezalesněný kus něčím oseli. Zvířata se v nižších polohách neměla kde pást, na horách navíc měla mimořádně kvalitní stravu. Podle záznamů víme, že mléčné výrobky od krav pasených ve vysokých polohách byly velmi kvalitní,“ poznamenal etnograf Vlastivědného muzea Jesenicka Matěj Matela.

Pastevce vyhnala válka

Dnes známé chaty Švýcárna a Ovčárna vznikly původně jako pastevní salaše. Pastýři na nich žili celoročně, většina jejich kolegů však sestupovala s většinou zvířat na zimu do údolí. Kolik lidí pastva dobytka živila, dnes není možné zjistit.

Poslední pastevci v Jeseníkách působili až do poloviny druhé světové války. V místech, kde se dnes nachází chata Petrovy kameny (dříve Kurzovní), stávaly velké stáje. Desensko-pradědské pastevní družstvo zde páslo desítky kusů skotu.

„V roce 1943 si zabral nejvyšší polohy Jeseníků Wehrmacht kvůli strategickým účelům. Na Pradědu zřídil pozorovatelnu a lidem včetně pastevců do nejvyšších poloh prakticky zakázal přístup,“ popsal zánik pastevectví v Jeseníkách Matěj Matela.

Ekologie nebyla za bolševika v kurzu 

V období socialismu už horské pastevectví obnoveno nebylo. „Bolševika ani nenapadlo, že by bylo možné horské louky spásat. Při výzkumech flóry se zjistilo, že spásání napomáhalo rozmanitosti, ale v 70. letech iniciativy, které zaváněla ekologií, nebyly podpořeny. Ostatně ani dlouho po sametové revoluci,“ dodal Matěj Matela.