Představovali se tu finalisté soutěže o Strom roku 2010. Ze Severomoravského kraje se do finále dostal jediný strom, Zlatá lípa, která roste 240 let necelý kilometr od vrcholu Červené hory, nedaleko městečka Budišov nad Budišovkou. Malebné městečko, čítající málo přes tři tisíce obyvatel, leží v kotlině mezi Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy a blízká Červená hora je nejvyšším místem bývalého okresu Opava. Její poněkud ploché, zalesněné temeno působí zcela nenápadně a dává o sobě vědět pouze červenou barvou na televizním převaděči, skromně vykukujícím mezi stromy.

Nejhezčí cestu na Červenou horu jsem si nechala poradit od kamarádky. Ve směru od Staré Libavé na Budišov nad Budišovkou, zhruba dvě stě metrů za stožárem větrné elektrárny, před osadou Guntramovice, stojí při pravé straně vozovky ukazatel směru ke Zlaté lípě, v jehož blízkosti lze zaparkovat.

Žlutá turistická značka přicházející sem od Guntramovic nás přivede k Cestě česko-německého porozumění, vzdálené sotva dvě stě metrů od hlavní silnice. Na místě hromadného hrobu padlých v prusko – rakouské válce z r. 1758 bylo v roce 1999 vytvořeno místo, vyzývající k porozumění mezi národy a zároveň krásné odpočinkové místo uprostřed přírody.

Ve směru od opraveného památníku s křížem jsou každoročně přidávány další a další žulové čtverce s nejrůznějšími nápisy nebo jen se jmény, věnované sympatizanty, jednotlivci, spolky, městy, církevními či různými jinými institucemi z několika zemí. Jejich počet při příštím červnovém symbolickém poklepu kladívkem na přidanou desku překročí dvě stovky. Potěšilo nás, když jsme tu objevili i jména občanů našeho města.

Cesta pokračující ke Zlaté lípě je tvořena dvěma širokými pásy, oddělenými od sebe vysokou trávou. Můžeme si vybrat, půjde-li se nám lépe v kamenitém či travnatém terénu. Ani minulé vydatné deště nezanechaly přímo na cestě nepřekročitelné překážky, zato v okolí cesty vytvořily několik menších i větších jezírek, vypadajících, jako by tu byla odjakživa a zhola nic neubírajících na malebnosti okolní krajiny.

Málo přes kilometr dlouhý úsek cesty nezalesněným terénem příjemně ubíhá, do sytosti si můžeme vychutnávat pohledy do okolí, zejména pak při zpáteční cestě, kdy máme před sebou panorama Hrubého i Nízkého Jeseníku včetně nejvyšší hory Pradědu. Pradědu silně konkurují sopky Velký a Malý Roudný, které z této strany nabízejí nevšední pohled. Malý Roudný s rozsáhlými travnatými plochami brázděnými stromovými alejemi a o něco vyšší Velký Roudný se zalesněnou vrcholovou partií působí jako dvojčata. Nabízejí se k očnímu kontaktu tak silně, že si s nimi vnuk začal doslova povídat.

Zlatá lípa stojí majestátně jen několik kroků od cesty a dominuje místu s několika málo mladšími stromy a keři v sousedství. Nabízí odpočinek na odpočivadle zřízeném ve stínu jejích větví. U lípy se nám stále ještě nabízí daleký výhled a na tabuli si můžeme přečíst hned pět pověstí. Jedna z nich vypráví, jak generál Laudon stál při jednom útoku u staré lípy na Červeném kopci. Vtom přiletěla kulka, která by ho jistě zasáhla, kdyby se nezaryla do kmene lípy, která tak generálovi zachránila život. Ten zvolal: „Ó, ty zlatá lípo!“ Od té doby se lípa nazývá „zlatá“.

Krásné místo, na kterém lípa stojí, i pověsti, kterými je opředena, právem lípu zařadily mezi finalisty soutěže. Hlasovat pro vítězství stromu z našeho kraje můžeme formou DMS, informace najdeme na adrese http://www.nadacepartnerstvi.cz/stromzivota/hlasovani-dms. Náš výlet u lípy zdaleka neskončil, a proto se sem v příštím příspěvku ještě vrátíme.

Helena Rusková