Po Bezručovi mohylu přejmenovali až čeští železničáři a pošťáci v roce 1948. Mělo to svou logiku. Bezruč na rozdíl od Roseggera byl úzce sepjatý s regionem Slezska. Po odsunu už jméno německy píšícího Roseggera Krnovanům téměř nic neříkalo.

Zato se všichni ve škole učili recitovat Maryčku Magdonovu a Slezské písně měli na seznamu povinné četby.

„Přejmenování mohyly prosadili krnovští železničáři a pošťáci jako připomínku návštěv Petra Bezruče v Krnově. Rosegger nikdy v Krnově nebyl. Bezruč pracoval jako poštovní úředník a od mohyly je krásný výhled na krnovské nádraží i na Cvilín, kde se mu tak líbilo," vysvětlil důvody pojmenování mohyly po Bezručovi krnovský historik Dalibor Zlomek.

.

Nedávno zloději kovů z památníku ukradli bronzovou desku s nápisem „Železniční a poštovní zaměstnanci velkého Krnova k 80. narozeninám Petra Bezruče, slezského básníka a buditele".

Tak se pod ukradenou deskou po letech znovu objevily na denním světle zbytky osekaného Roseggerova jména a portrétu. Město jako majitel mohyly se ocitlo na rozcestí. Nechat mohylu bez nápisu? Vrátit se ke stavu v roce 1910 a k Roseggerovi, nebo do roku 1948 k Bezručovi? Nebo připomínat oba?

Před týdnem zloději ukradli z mohyly bronzovou pamětní desku, takže dnes už nepřipomíná Roseggera ani Bezruče. Jaká asi čeká mohylu budoucnost?

Zatímco Rosegger popisoval prostý starosvětský život venkovanů pohledem křesťanské smířenosti s těžkým osudem, Petr Bezruč ve své poezii dramatizoval útlak chudiny a bouřlivě se zastával bezmocných. Shodou okolností Bezručovi i Roseggerovi v Krnově pomník odhalen už za jejich života.

Mohyla dnes připomíná jak Petera Roseggera, tak Petra Bezruče. Pro jistotu je nová pamětní deska z plastu, aby nelákala chmatáky.Oba zemřeli necelých deset let poté, co krnovská mohyla dostala jejich jméno. Oba si svým životem a dílem připomínku nepochybně zasluhují.

Dnes už je na mohyle nová deska s novým nápisem. Pro jistotu byl bronz nahrazen plastem, aby deska lépe odolávala zlodějům. Nový nápis na mohyle říká: „Památník na Bezručově vrchu. Památník věnovaný spolkem německých železničáčů Peteru Roseggerovi 7. 8. 1910. Po roce 1945 věnován českými železničáři 
v Krnově Petru Bezručovi."

Spojení slavného básníka s Krnovskem

Září patří kulturnímu festivalu Bezručova Opava, který se pořádá od roku 1958 a patří k nejstarším v republice. Opava je Bezručovým rodným městem. Jaké ale byly jeho vazby na Krnov?

V Krnově najdeme Bezručův vrch i Bezručovu ulici. Petr Bezruč několikrát navštívil Cvilín a byl tímto místem okouzlen. Literární badatel Libor Martinek zaznamenal historku, jak Petr Bezruč plný dojmů napsal do návštěvní knihy cvilínské restaurace U krásné vyhlídky děkovné verše: „Jaký to byl šumný den / v lesu stíně. / Byl jsem hrubě spokojen / na Cvilíně."

Martinek rovněž připomíná, že Bezruč odeslal v roce 1933 z Krnova pohlednici s motivem hradu Šelemburku. Adresoval ji poštovní úřednici Františce Brablecové-Ichové. Na pohlednici Bezruč napsal: „Pro výplaz je den dnes pravý, / ranní mlhy ustupují; / tři stařečci kolébaví / na Schellenburg mašírují."

O adresátce Brablecové víme, že zemřela v Rýmařově v roce 1984.

Martinek rovněž zaznamenal pozdravy, které si Bezruč vyměnil s členy krnovského Sokola. 
V roce 1947 jim Bezruč odepsal: „Mám kalamář hrubě mělký, ten už nestačí na znělky. / Ale šumný pozdrav Vám do Krnova posílám."

K Vánocům 1948 Bezruč obdržel také dopis studenta krnovského gymnázia Vladimíra Bluchy, který mu jménem celé septimy popřál vše nejlepší a mnoho zdraví. V závěru dopisu byla připojena prosba, jestli by nemohl věnovat městu Krnovu své nové verše. Bezruč odepsal do Krnova lístkem, který napsal v lednu 1949 v Kostelci na Hané.

Krnovskému studentovi Bluchovi napsal: „Milý, jdu již do devadesátky, i nemohu již vyrábět veršů, musíte se obrátit jinam. Pozdravuji Vás i celou septimu a přeji Vám mnoho štěstí do mladého života."