Stres před blížícími se svátky v těchto dnech pocítila nejedna hospodyňka. Někdy se říká, že je lepší vyhořet než se stěhovat.

Jak to vypadá, když velké stěhování připadne na předvánoční čas mohou vyprávět pracovníci i klienti Devětsilu, kteří právě prožívají hektické období. Dříve domov důchodců, nyní domov jistoty Devětsil, na Ježníku fungoval rovných třiašedesát let.

Na Ježníku sice brzy končí, ale zároveň se začíná psát další kapitola jeho historie v novém sídle a v úplně jiných podmínkách. Jaká asi bude?

Oslaví Vánoce společně?

Devětsil je zařízení se zvláštním režimem, které se specializuje na seniorky, které kromě vysokého věku trápí Alzheimer, různé typy demencí a nemoci stáří související s duševním zdravím. Na Rooseveltově ulici se budou učit žít pod jednou střechou se seniory, kteří specializovanou péči nepotřebují.

„V novém sídle nám nejvíc bude chybět naše velká společná jídelna, ve které jsme se scházeli každé Vánoce a na různých oslavách. Byla dost velká, aby s námi mohly být i ležící klientky. Teď sice máme modernější vybavení a plně bezbariérové prostředí, ale tak velká společenská místnost tu není. Asi se budeme muset rozdělit na skupiny nebo se setkávat na chodbě. Ta je sice dostatečně rozlehlá, ale zároveň slouží i ostatním jako průchozí promenáda," porovnala výhody a nevýhody nového a původního sídla ředitelka Devětsilu Milena Baranová, která je vděčná rodinám klientek, protože ochotně pomáhají personálu se stěhováním i zabydlováním nových pokojů.

Velké stěhování

Zatímco část zaměstnanců Devětsilu už pečuje o přestěhované klientky, jejich kolegové na Ježníku musí balit a k tomu zvládat běžné povinnosti jako vaření, praní a náročnou péči o seniorky.

Ve čtvrtek by měly Ježník opustit poslední klientky. Tato etapa se definitivně uzavře 20. prosince, kdy zástupci města už zcela prázdný objekt předají jeho majiteli, Kongregaci sester sv. Alžběty. Městské zařízení Devětsil zde bylo po celou dobu v nájmu. Rozhodnutí opustit objekt padlo v okamžiku, kdy přestal vyhovovat přísným evropským normám, ale město nemohlo investovat do cizí nemovitosti.

„Zatímco na Ježníku jsme měli i sedmilůžkový pokoj pro ležící klientky, na Rooseveltově ulici máme na jednom pokoji nanejvýš tři lůžka. Nyní můžeme pro manipulaci s imobilními naplno využít různé zvedáky, které dřív na Ježníku zahálely kvůli schodům nebo nedostatku místa na pokojích a úzkých chodbách. Našemu personálu odpadne těžká fyzická práce při zvedání, ale zase se víc nachodí, protože jsou tu delší chodby," porovnala další změny Baranová.

Různé systémy péče

Dosavadní Domov důchodců a Domov jistoty Devětsil se budou na Rooseveltově ulici postupně sžívat.

Asi to zpočátku nebude úplně snadné. „Setkávají se zde dva různé systémy péče. Na Ježníku jsme měli zahradu zajištěnou tak, aby ji mohli využívat i klientky, které mají problém s orientací. Tady je sice pěkná zahrada, ale bude nutné část opatřit uzamykatelnými brankami, aby byly bezpečná i pro seniory, kteří snadno zabloudí.

Na Ježníku jsme byli uzavřená komunita, do které chodily jen návštěvy. Zde byl až dosud celý domov průchozí a jeho chodby fungovaly jako korzo. Speciální péče ale vyžaduje klidovou zónu," popsala některá úskalí v soužití Milena Baranová. „Nemůžu říct že je to tu lepší nebo horší. Je to prostě jiné," dodala Baranová.

Loučení s Ježníkem

Celkem se z Ježníku do Krnova přestěhuje všech 27 pracovníků Devětsilu, kteří pečují o 35 klientek. Už v říjnu se zde konalo dojemné setkání, při kterém všichni společně zavzpomínali na léta strávená na Ježníku a rozloučili se s budovou.

„Pozvali jsme bývalé zaměstnance, kteří tady mnohdy pracovali i čtvrt století, a rodiny našich klientek. Grilovali jsme a hráli nám k tomu manželé Hudečkovi, které naše babičky mají tak rády. Pak bylo ještě jedno setkání s rodinami klientek, na němž jsme jim znovu vysvětlili důvody stěhování a představili podrobný harmonogram," uzavřela ředitelka domova, která se nemůže dočkat, až bude mít náročnou etapu za sebou a oslaví s klienty první Vánoce na Rooseveltově ulici.