Letos slavíme kulaté výročí zahájení výstavby železnice z Olomouce do Krnova a Opavy. Po 150 letech cestující na této trati čekají zásadní změny. Nádraží v Dětřichově nad Bystřicí v rámci modernizace přijde o své vyhlášené veřejné latríny. Budou nahrazeny bezbariérovým WC s opravdickým splachovacím klozetem. Poskytne cestujícím úlevu a při tom nesmrdí!

ZÁCHOD BEZ ZÁPACHU

„Předmětem stavby je demolice stávajícího rozsáhlého objektu a jeho náhrada novostavbou, která bude svým rozsahem odpovídat současným požadavkům. Nový objekt bude obsahovat krytou venkovní čekárnu, vnitřní čekárnu, bezbariérové WC pro veřejnost a zázemí pro zajištění provozuschopnosti dráhy,“ informuje Správa železnic o svých plánech na webu stavby.szdc.cz. Kromě bezzápachového záchodu slibuje cestujícím na prostoru uvolněném demolicí také stojan pro deset jízdních kol.

Trať z Olomouce do Krnova se začala stavět v roce 1870. V té době už existovaly splachovací klozety se sifonem proti zápachu. Ten úplně první byl patentován už roku 1819, ale dlouho tato moderní vymoženost zůstávala výsadou životního stylu bohaté buržoazní smetánky. Na nádražích ještě dalších sto let byly cestujícím k dispozici jen latríny. Dnes už je suchý záchod v Dětřichově spíše milá úsměvná rarita, než důvod nadávat na úroveň služeb na železnici.

FUNKČNÍ LATRÍNY NA OSOBLAŽCE

Suché záchody se v okrese Bruntál dochovaly ještě na několika lokálních nádražích, hlavně na Osoblažce. Tam se nevyplatilo kvůli pár cestujícím investovat do toalet se splachovacím klozetem. Slezské zemské dráhy, které na osoblažské úzkokolejce provozují parní jízdy, přilákaly tisíce turistů, kteří si občas potřebují odskočit. Je pro ně velkým zážitkem vidět v plném provozu nádražní latríny například v Osoblaze nebo v Bohušově. Jsou plně funkční a vybavené bohatou zásobou toaletního papíru. Jediný problém je v tom, že tato železniční nostalgie nevoní.

Podívejte se na osoblažské latríny

Jsou nádražní latríny autentický návrat do předválečných časů nebo by si cestující raději ulevili bez nepříjemných čichových zážitků? Má smysl zachránit nádražní latrínu aspoň jako nefunkční muzejní exponát? Právě takové otázky si kladou odborníci na Osoblažsku, kde se nádražní budovy během nákladné rekonstrukce vrátí k původnímu vzhledu. Budou vypadat jako za první republiky, ale se zachováním funkčních latrín projet nepočítá. Měli by je památkáři aspoň některé latríny zachránit jako součást železniční historie?

MIZEJÍCÍ STAVBY

Památkářka Ľubica Mezerová mapuje mizející stavby, které už ztratily svou funkci. Na semináři Slezských Rudolticích představila nejen mizející ovčíny, ledárny, mlýny, pily, včelíny, pece, sklípky, seníky, moštárny, stodoly, sýpky, holubníky a zemědělské váhy, ale také poslední suché záchodky.

„Při průzkumu v Roudně, v Těchanově a na Rýmařovsku se podařilo najít zajímavý typ domu s prodlouženou střechou, která pokračuje až nad žumpu na dvoře. Pod střechou byly vedle sebe suchý záchod a chlév, aby všechno padalo rovnou do žumpy. V zimě v horách díky tomu nemuseli vycházet z domu a šlapat sněhem na záchod. Stačilo projít maštalí. Máme v okrese Bruntál také zajímavou ukázku zděné kůlny se suchým záchodem pro dvě rodiny v Jindřichově,“ představila nejzajímavější historické latríny Bruntálska památkářka Ľubica Mezerová.