Vše začalo tím, že děti se svými vedoucími přijely v dopoledních hodinách autobusovou linkou do Holčovic. Zde se všichni usídlili v místní tělocvičně, kde bylo zajištěno ubytování a také stravování. Prvním úkolem Indiánského léta byla tvorba indiánských čelenek, které si vytvořil každý sám. Už při tvorbě čelenek se hernou linula vůně oběda, který se pro děti připravoval v kuchyňce. Po chutném obědě následovala také výroba indiánského oblečení a rozdání indiánských jmen.
Všechny rozesmálo jedno dítě, které na dotaz vedoucí: „Jak se budeš indiánsky jmenovat?“ bez rozmýšlení odpovědělo: „Budu Pikaču, to je přece typické indiánské jméno.“ Všichni příznivci japonských animovaných seriálů se od srdce zasmáli. Velká legrace vládla celým indiánským programem.
Pak se děti s vedoucími v indiánském oblečení vydaly na procházku po Holčovicích. Cestou všichni navštívili místní obchod a pak pokračovali na prohlídku slunečních hodin. Jejich úkolem bylo sbírat materiál pro výrobu indiánských štěrchadel. Na zpátkeční cestě neodolali dětskému koutku s houpačkami u restaurace Klára.
,,Procházka byla vynikající, ale dal mi dost zabrat ten kopec, který jsme zdolali. Ale zase tak strašný nebyl,“ řekla Valerie, účastnice Indiánského léta. Po návratu si v tělocvičně všechny děti vyrobily štěrchadla i nástěnný dokument, na kterém všichni účastníci otiskli svou ruku s vodovými barvami. V podvečer je čekal indiánský táborák, na kterém si všichni účastníci opekli pravý indiánský buřt. Někteří pak hráli indiánský fotbal nebo si jen povídali.
,,Menší fotbalové utkání jsem přežila a teď už se těším na zimní spánek,“ žertovala hlavní indiánka Johanka. Večer bylo indiánské kino, po kterém už brzy museli jít všichni spát. V pátek 27. srpna byl pro děti připravený také menší program. Zahrály si společenské hry a pak už následoval návrat domů. Všechny děti se už těší na další akci, kterou připraví pracovníci Slezské diakonie. ,,Celý program Indiánského léta se mi velice líbil,“ řekla Terezka, která se také účastnila indiánského léta.
Radek Vráblík
