Po otištění fotografie nebezpečné díry vedoucí přímo do kanálové šachty v novinách mezi občany dokonce vyvolala bouřlivou diskusi. O nebezpečném místě mnozí lidé věděli, nicméně nikdo na problém neupozornil. Přesně se poškozený kanál nacházel v místě, kde si lidé odkládají kola.
Na kanálu nechyběl poklop, ale v bezprostřední blízkosti víka kanálu se vydrolila vozovka tak, že bylo do hluboké šachty bez problému vidět až na dno. Propadlina byla dokonce tak veliká, že by se do ní bez obtíží vešla celá noha dospělého člověka. Lidem se stav poškozeného kanálu sice nelíbil a mnohdy utrousili nad dírou peprnou poznámku, ale to bylo tak celé, co s tím hodlali dělat.
„Co si pamatuju, tak propadlina do kanálu tu byla minimálně tři nebo čtyři roky. Denně kolem ní chodila spousta lidí, ale i když všichni nadávali, nikdo se neměl k tomu, aby problém městu nahlásil. Přitom bylo už od pohledu jasné, že je díra nebezpečná. Kanál opravili až po otištění článku v novinách,“ řekla Petra Foldynová. Týdenní kanálová kauza propírající se dvakrát v novinách se uzavřela včerejším odpolednem, kdy díru dělníci odborně zabetonovali.
I přesto, že kanály vypadají na první pohled všechny skoro stejně, je mezi nimi veliký rozdíl, lépe řečeno rozdíl v tom, kdo je vlastní. Vodovodům a kanalizacím patří tak zvaná páteřní síť. Jsou to kanály, které můžeme vidět uprostřed silnic. Kanály nacházející se v bezprostřední blízkosti domů jsou tak zvané přípojky a jejich vlastníkem je majitel domu. Ten je také povinen zajistit případné opravy.
„My kanálové přípojky neopravujeme a ani je opravovat nemůžeme, dokud nás o to nepožádá jejich majitel. Dá se říct, že Deník už má na svém kontě dva opravené kanály. Opravili jsme rozbitý poklop u Alberta i propadlou šachtu před finančním úřadem, ale až po tom, co si tuto práci u nás objednali majitelé.
Zajímavé je, že lidé tak dlouho chodili kolem rozbitých kanálů a nikomu to nevadilo, ale jakmile se objeví fotka v novinách, všichni na tu opravu spěchají a nejraději by to měli hotové do hodiny,“ řekla Eva Šindelářová, ředitelka Krnovských vodovodů a kanalizací (KVAK).
Rozbitý kanál seproměnil v celou kanálii
Nedávno jsem šla pěšky do práce a přemýšlela jsem, o čem dnes budu psát. Zaměstnána urputným přemýšlením jsem se nedívala, kam šlapu, což se mi docela vymstilo. Do cesty se mi totiž připletl propadlý kanál, což zapříčinilo můj nedobrovolný poklek na kolena přímo na rušné ulici. Za peprného komentáře jsem se zvedla a koukla se, co můj pád způsobilo. Když jsem zjistila, že to byl propadlý kanál,rázem se mi problém s námětem na článek vyřešil. Začala jsem tedy místo do nebe koukat pod nohy a sondovala jsem stavy všech kanálů, které jsem po cestě míjela. S hrůzou jsem zjistila, kolik propadlých nebo jinak poškozených kanálů se v Krnově nachází. Když jsem se o svůj poznatek podělila s kamarádkou, řekla mi, že jeden extrémně zničený kanál se nachází u vchodu do finančního úřadu. Šla jsem se tam tedy podívat a zjistila jsem, že je tam obrovská díra, která vede přímo do zapáchající šachtice. Začala jsem zjišťovat názory kolemjdoucích, co na to říkají. A nestačila jsem se divit. Lidi sice smradlavá díra pohoršovala, ale to bylo tak celé. Nikdo nebyl pohoršen natolik, aby začal pátrat po majiteli a psát stížnosti. Tak jsem shrnula fakta, názory kolemjdoucích i stanovisko ředitelky krnovských vodovodů a kanalizací a článek byl na světě. Byla jsem připravena na všechno, jen ne na to, jak článkem proti sobě popudím jistou paní, jejíž jméno a příjmení se čirou náhodou shodovalo se jménem náhodné kolemjdoucí, kterou jsem oslovila. Paní mě obvinila, že jsem zneužila její typické české jméno a přímení, přestože Zlaté stránky jsou plné jejích jmenovkyň. Nevinná věta o tom, že podle paní E.N. by se měl kanál rychle opravit, rozpoutala pravé peklo. Úplně jiná paní E.N. chtěla veřejnou omluvu s tím, že jsem jí způsobila psychickou újmu. Dvoudenní spor sice nakonec vyšuměl do ztracena, ale od té doby mi vrtá hlavou otázka: Proč se lidé bojí říct nahlas svůj názor? Proč má někdo strach říct nahlas takovou banalitu, jako že kanál smrdí?
