Páteční seriál Deníku:
Den s…

Soutěžící rodině bruntálští skauti perfektně předvedli, jak splnit moderátorem zadaný úkol. Ve tříminutovém limitu se jí ho podařilo bez větších problémů splnit. Rodinu Suchých naučili přejít suchou nohou přes močál, k přesunu použili židle a desky, které vyvažovali svými těly.

„Zástupci ČT se nám ozvali, jestli bychom byli ochotni tuto skautskou hru předvést v televizi. Kdysi jsme se do Hodiny pravdy hlásili jako soutěžící, chtěli jsme si vydělat na opravu klubovny,“ vzpomínal vedoucí bruntálských skautů Radek Řepka - Lech. Zadanou hru skauti znali, ale po úpravě pravidel museli celý systém hry překombinovat a pilně ji natrénovat. Nejprve na svých židlích a se svými prkny, poté s televizními. Ty jejich se pod tíhou skautů lámaly.

Najít správnou techniku nebylo lehké. „Přijít na to, jak desky správně poskládat a vyvážit, to až tak triviální nebylo. Děti musely hodně přemýšlet, jak na to. Nastala chvíle, kdy princip plnění úkolu odhalily. Přejít přes močál ještě půl minuty pod stanoveným časovým limitem zvládli,“ uvedl Radek Řepka. Důležitá byla nejen rychlost a přesnost provedení úkolu. Na židli v jeden okamžik nesměly stát víc jak, dvě nohy zároveň.

Cesta k filmování nebyla jednoduchá. Cestou na natáčení měli skauti poruchu automobilu, nazpátek se jim už vůz rozsypal úplně. Když k natáčení po všech peripetiích přijeli, překvapila je velmi špatná nálada moderátora Petra Svobody. Byl zarostlý a nevrlý, že skauti přijeli o patnáct minut později. Že měli poruchu, ho nezajímalo.

„Přitom jsme vyjeli z Bruntálu s asi devadesátiminutovou rezervou. Skauti si mysleli, že se s nimi moderátor pobaví, byla to pro ně událost. On se s nimi ale bavit vůbec nehodlal. Úkol jednou předvedli cvičně, podruhé jej předvedli soutěžící rodině a bylo po všem. Myslel jsem, že bude setkání s filmaři srdečnější,“ překvapeně konstatoval Radek Řepka.

Přitom je i maminka soutěžní rodiny zvala dál na kus řeči a občerstvení. Filmaři se ale hnali domů.Vysvětlením jejich špatné nálady snad mohlo být to, že už byli týden na cestách, byli už unaveni. Bruntálští skauti byli spolu se soutěžní rodinou posledními, se kterými měli v týdnu natáčet. Nato se už vraceli domů ke svým rodinám.

V Hodině pravdy ukázal rodině správné řešení skautského úkolu tým ve složení Veňa, Kombajn, Žvatla a Jordy. „Určitě se mi bude po této hře stýskat, i když přiznávám, že jsem měla úplně odrovnané zápěstí a kotníky, moje funkce byla zaměřená na ohýbání,“ hodnotila televizní vystoupení Vendula Veňa Crhounková. Byla ráda, že se soutěžící rodině úkol podařilo splnit a že se při tom držela postupu bruntálských skautů.

„Kdyby vymýšleli jiné techniky, nevím, jak by to dopadlo, my sami jsme hledali řešení měsíc. Jen mě překvapilo, že se k nám štáb choval dost odměřeně,“ posteskla si Vendula Crhounková. Je jednou z vedoucích, která se stará o mladší skauty v oddílu.

Skauti se každoročně naučí a odehrají desítky, stovky podobných her. Nejlepší jsou v tomto ohledu letní tábory. Tam je na všechno čas a možnost se na zdárné provedení úkolu pořádně soustředit. Drží se pravidla, že co není zakázáno, je povoleno. Skauti třeba vědí, že nesmí jezdit stopem.

„Když jsme ještě tábořili v Nové Pláni v místech, kde už je dnes přehrada, dal jsem jim za úkol nasbírat co nejvíce pohlednic. Klučina běžel do Valšova a odtud odjel autobusem do Bruntálu. S krabicí plnou pohlednic ho zpět do tábora dovezl strejda,“ popisoval Radek Řepka. Chlapec soutěž vyhrál, ke splnění úlohy nestopoval. Skauting tak učí mládež samostatnému myšlení a hledání netradičních řešení různých životních situací.

„Děti zjišťují, že je efektivní týmová spolupráce, což nám někdy přináší obrovské problémy. Třeba při nošení dřeva do tábora přes řeku,“ pokračoval Řepka. Na tábor vedla přes vodu jen lávka a most, avšak ve značné vzdálenosti od přímé trasy. Jednou z podmínek přitom bylo, že se dřevo nesmí namočit. Skauti zjistili, že vede po přímé trase splav a na něm vede úzká přepadová hrana.

Dole byl tři metry hluboký sráz, což jim ale nevadilo v přenášení dřeva a tím pádem i ve splnění zadaného úkolu. Skauti si přitom rozdělili role. Ti střední nosili dřevo z lesa ke splavu, nejstarší převedli kvůli bezpečnosti nejmladší přes hranu, poté nejstarší dřevo přenesli přes splav a ti nejmladší ho nanosili od splavu do tábora. Družina byla smíšená, na plnění úkolu se podíleli ruku v ruce hoši i děvčata.