Před rovnými 170 lety vstoupil v rakouské monarchii v platnost zákon, který svému předkladateli Hansi Kudlichovi zajistil místo v učebnicích a přízvisko osvoboditel sedláků.

Feudalismus vycházel z přesvědčení, že aristokracii bylo bohem předurčeno být vládnoucí vrchnost, zatímco neurození jsou jí automaticky podřízení jako vazalové. Společností od počátku 19. století už ale také silně rezonovaly myšlenky francouzské revoluce, že všichni lidé jsou si rovni jako občané a bratři.

Podobně uvažoval také nejmladší poslanec ústavodárného říšského sněmu Hans Kudlich z Úvalna.

V červenci 1848 podal návrh na zrušení poddanských vztahů včetně všech povinností, které z toho vyplývaly. Jeho návrh byl přijat v lehce pozměněné podobě a 7. září 1848 vstoupil v platnost. Sedláci v jeho rodném Úvalně šli večer spát jako poddaní knížete Lichtenštejna, ale ráno se probudli jako svobodní občané rakouského císařství.

Rozhledna Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště v Úvalně, tamní restaurace na Strážišti, pohled na koupaliště a hřbitov v Úvalně.

Neměli už povinnost robotovat na panském. Nastal soumrak výsad aristokracie a její roli nahradila státní správa. Z krnovského knížectví se stal okres Krnov. Lidé se mohli svobodně stěhovat za prací a nepotřebovali k tomu souhlas vrchnosti. Mobilita pracovních sil odstartovala vznik manufaktur, průmyslové revoluce a kapitalismu.

Když mladičký Hans Kudlich se svým návrhem uspěl v Rakousku, spustil dominový efekt a světovou lavinu. Vděční sedláci začali památníky Habsburků a Lichtenštejnů předělávat na památníky Kudlichovi, svému osvoboditeli. Kudlichovské památníky najdeme nejen na Krnovsku a Bruntálsku, ale i v Německu, Rakousku a USA.

Zajímavé je že Hans Kudlich se zasadil nejen o konec feudalismu, ale také o konec dalšího přežitého modelu společnosti: otrokářství. Po emigraci do USA se z něj stal republikán, který v občanské válce „Sever proti Jihu“ se jednoznačně postavil za zrušení otroctví černochů a za zvolení Abrahama Lincolna prezidentem.

Kudlichova doba ale byla spojena nejen se vznikem společnosti rovnoprávných občanů, ale také s vypjatým soupeřením Čechů a Němců. Těžko ale lze na tehdejší dobu aplikovat dnešní termíny jako vlastenectví nebo nacionalismus.

„V otázkách národnostních, týkajících se vztahů mezi Čechy a Němci, zastával stanovisko velice ortodoxní, v neprospěch otázky české. Což nijak nezmenšuje historickou úlohu, kterou odvážně sehrál v době jedné důležité změny v dějinách,“ zhodnotil Kudlichovo okázalé němectví historik Petr Andrle s tím, že velké osobnosti nejsou vždy takové, jaké bychom si je přáli mít od počátku až do konce.

V USA Kudlich působil jako praktický lékař. Získal vlivné společenské postavení a značný majetek.

Do rodného kraje se rád vracel. Navštívil Úvalno, Krnov i Opavu, kde jistý čas věnoval psaní své knihy o revolučním roce 1848. Hlavně německými sedláky byl ctěn za života i po smrti.

V rodném Úvalně ještě za Kudlichova života postavili pomník v podobě rozhledny Kudlichwarte. Později přímo v rozhledně byla uložena urna s jeho popelem.