Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.

Bratr loupežníka Nikoly Šuhaje žil v Široké Nivě

Nikola Šuhaj (3. dubna 1898 Nižní Koločava – 16. srpna 1921 polonina Žalopka) nebo také Mykola Sjuhaj, Miklós Szuhaj, Микола Петрович Сюгай byl interpretován jednak jako podkarpatský národní hrdina a jednak jako zločinec, který se vzpíral spravedlnosti práva.

Díky knize Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník (1. vyd. 1933) se stal legendou. Uherská nebo také Podkarpatská Rus (dnešní Zakarpatská Ukrajina) provokovala literární představivost, takže kromě Olbrachtova románu to byl ještě jeho Golet v údolí nebo soubor reportáží z let 1932 až 1934 Hory a staletí (1935).

Uherská Rus inspirovala také Vladislava Vančuru k románu Poslední soud či úvahově pojaté listy Jaroslava Durycha, který jako lékař sloužil po určitou dobu v Užhorodě (Dopisy z Užhorodu, Proglas: Kultura, literatura, náboženství, 2008, č. 6, s. 22–24).

Jeho příběh je čtenářské veřejnosti dostatečně známý a byl také zfilmován (1947, režie Miroslav Josef Krňanský; 1977, režie Evžen Sokolovský), dokonce vznikl proslulý muzikál Balada pro banditu brněnského Divadla na provázku podle stejnojmenné divadelní hry Milana Uhdeho na olbrachtovské motivy (prem. 1975; rovněž zfilmovaný, prem. v r. 1978, režie: Vladimír Sís; obnovená prem. hry po 30 letech v Divadle Husa na provázku v režii bruntálského rodáka Vladimíra Morávka připadla na r. 2005).

Jako televizní film zaujal i Golet v údolí (1995, režie Zeno Dostál), který vznikl podle stejnojmenné povídkové knihy Ivana Olbrachta. Scénáristka Jana Dudková vybrala ze tří povídek dvě první, jež jsou na rozdíl od balady O smutných očích Hany Karadžičové naladěny do atmosféry laskavého humoru.

Nelze opomenout ani na Uherskou Rus situovaný prvorepublikový film Marijka Nevěrnice (1936) podle scénáře Ivan Olbrachta, Karla Nového, v režii Vladislava Vančury s hudbou Bohuslava Martinů. Zatímco dokument Mikola: Tenkrát na Koločavě (2011, režie Jiří Svoboda, dostupný na DVD) obsahuje rozhovor s pamětníkem Nikoly Šuhaje.

Dokumentární hodnotu mají také filmy Píseň o Podkarpatské Rusi neb Jaro na Podkarpatské Rusi. K tomu připočtěme dokumenty s tzv. přidanou uměleckou hodnotou Olbracht i Koločava (2009, režie Sergej Gubskyj) a Paměť a smíření (2009, režie Sergej Gubskyj) nebo Ya pridu v daleki gory (1981, režie Viktor Storojenko).

A jak se má Podkarpatská Rus k Bruntálsku a jeho dějinám literatury? Jednou významnou souvislostí. Totiž Šuhajův nejmladší bratr Andrej Šuhaj byl za 2. světové války vysazen v obci Široká Niva, kde žil i po válce a zemřel zde v r. 1983. Pochován je na místním hřbitově, kde je k vidění i jeho náhrobek. Jeho dva synové Vasil a Jozef prý dodnes žijí.

Jak napsal sám Ivan Olbrach v Horách a staletích: „Nikola Šuhaj velkým loupežníkem ve smyslu sociálním nebo politickém nebyl. Ale splnil jiné poslání loupežníků, poslání věru nejkrásnější, a v tom se přibližuje loupežníkům největším, ba samému Oleksovi Dovbosovi: oplodnil lidovou fantasii."

Dnes můžeme dodat, že neinspiroval pouze lidovou, ale i uměleckou fantazii, jak o tom svědčí významná díla (nejen) českých spisovatelů, filmařů, dramatiků i hudebníků.

Libor Martinek