Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.

Jaroslav Režný, básník, který nalezl v Jeseníkách svůj nový domov

Jaroslav Režný se narodil 13. 7. 1958 v Prostějově. Absolvoval Gymnázium v Boskovicích (1973 – 1977), poté studoval na FF UP Olomouc obor Čeština – němčina (1977 – 1982). V letech 1982 – 2005 působil jako pedagog na Gymnáziu Jeseník, poté se odstěhoval do Boskovic, kde vyučoval na tamním gymnáziu až do odchodu do důchodu. Zemřel v Boskovicích 16. 6. 2010.

Psal poezii, prózu, publikoval v severomoravském a regionálním tisku (v Nové svobodě, Moravskoslezském dni, Jesenickém kulturním zpravodaji a Jesenickém týdeníku).

Kraj na severu Moravy, kde prožil třiadvacet let svého života, na něj významně zapůsobil a zásadně se promítl do jeho literární tvorby. Přestože psal i prózu, známa je především jeho poezie.

Vydal sbírky poezie: Chtěl bych vám povědět (Jeseník, 1991); Poetický letohrádek (Jeseník, 1993); Veršování v modrém (Jeseník, 1995); Úmluva (poema; Rejvíz, 2000). Jeho prozaickým debutem je soubor kratších povídek Malé usínánky (Jeseník, 2003). K další literárním počinům Jaroslava Režného patří texty k dětským omalovánkám Veselá zvířátka (2000), ZOO (2002) a texty do kalendáře jesenického fotografa Františka Kyjovského (na rok 1995).

Přispěl i do různých antologií a almanachů: Milostná poezie (2004); Básníci třetího tisíciletí (2005); Současná poezie (2009); Současná poezie (2010) – vše vyšlo v nakl. ALISA v Petřvaldu. Dále byla jeho poezie zařazena do antologie poezie z Jeseníků Země žulových křížů I. (Moravský Beroun: Moravská expedice, 2000, editor Libor Martinek) a do Almanachu studentů Gymnázia Jeseník (1999). V roce 2002 se Režný zúčastnil literárního čtení v německém Memmingenu.

Režného poezie působí lehce a hravě. Tématem jeho veršů je často příroda Jeseníků, láska, situace a reflexe z běžného života. Výrazivo jeho poezie není složité, básník využívá spíše jednodušších slovních spojení, kdy si pohrává se slovy a jejich zvukomalbou. V básních často zaznívá pravidelný verš, který bývá završen nečekanou pointou.

Básnická sbírka Veršování v modrém obsahuje celkem dvacet šest básní a byla nazvána podle úvodní básně. Zobrazuje a mapuje určitou etapu autorova života. Jsou v ní mimo jiné zařazeny básně milostné, pocházející z autorova raného období. „Skromný / uprostřed šňůry / drží prostěradlo / na němž včera / milenci / způsobili dar nového života / vítězství lásky / něžnosti // Jak bezvýznamné / proti slunci na oběžné dráze / jak bezvýznamný / uprostřed prostěradla / opět bělostného / snad pro jiné služebníky lásky" (Kolíček na prádlo).

Najdeme zde báseň věnovanou básníkově dcerce a básně určené dětem (Konec světa, Povzdech myší). Svou tematikou všedního dne Režný upomene na generaci autorů sdružených kolem časopisu Květen (1955 – 1959), čili na poezii patřili básníků Jiřího Šotoly, Miroslava Holuba, Karla Šiktance a Josefa Bruknera, k nimž bychom mohli volně přiřadit i krnovského básníka, lékaře Dušana Cveka.

Verše zařazené na závěr sbírky prostřednictvím motivů z jesenického kraje vyjadřují lyrikův vztah ke krásám přírody Jeseníků a prozrazují výtvarnou inspiraci, jako v básni Podzim v Jeseníkách.

„To malíři spadla paleta /a pastel rozestřel se do stromů, / stráň pod lázněmi něžně odkvétá, / protkaná nitkou starých polomů. / Laská malíř kaštany zdél Bělé, / nevinné padají lidem v klín, / chtěly by říct – mohly jsme žít déle, / pochopit jehličí zeleň i splín. / Rozšafné zahrady v kolonii / mohou jen vzdechnout po vůni jablek, / smutné jsou, mají však harmonii, / touhu i snění čarovných dálek. / Zvolna se dlouží stíny radnice, / perly, co zdobí malé náměstí, / počkám chvíli – a ono setmí se, / zbloudilá vločka spadne pro štěstí. / Věřím ti, město, zas budeš krásné, / až malíř srovná štětce do řady; / lázeňské domy, snad trochu prázdné, / vědí – nic tady nezmůžou odklady."

Určitý přelom v dosavadní Režného tvorbě představuje poema Úmluva. Sám autor se o tom zmínil v rozhovoru zveřejněném v Prostějovském týdeníku v srpnu roku 2003: „Další posun se odehrál kolem roku 2000, kdy mi vyšla první knížka u nakladatele. Změna spočívala i v tom, že jsem se poprvé pokusil o v současnosti ne zrovna obvyklou formu básnické skladby.

Jejími nosnými tématy jsou tragická láska, pohádka se šťastným koncem a cesta hlavního hrdiny za poznáním."

Autorského komentáře se dočkaly i Malé usínánky, sestávající se z dvanácti kratších povídek, které byly napsány pro chvíle oddychu. Inspirací jim byly autorovy vlastní zážitky a příběhy lidí z jeho okolí. Jaroslav Režný tuto knihu charakterizoval takto:

„Knížku drobných povídkových příběhů jsem psal se záměrem čtenáře pohladit a potěšit. Do Usínánek jsem se snažil vložit své vzpomínky a zážitky z dětství a najdou se v nich i venkovské příběhy, vypravované pamětníky či obrazy z každodenního života s jeho smutkem i radostmi. Chtěl jsem, aby každá povídka měla svůj specifický ráz. Jedna je psána jako horor, druhá jako detektivka, další jako crazy povídka a tak podobně" (Prostějovský týdeník, srpen 2003).

Přestože Jaroslav Režný pocházel z jižní Moravy, prožil na Jesenicku řadu let svého života a tento kraj se postupem času nesmazatelně vepsal do jeho duše. Láska k tomuto svébytnému regionu, který považoval za svůj domov, je patrná z mnoha jeho básní. „Prstenec hor z kamenů / a mírně vlhké hlíny / Kousek / po / kousíčku / zvětrává život staletími // Záchvěvy ozvěn strání / Kousek / po / kousíčku / slábnou oblázky v jinovatce // Můj domov zná chlad / zbořených hradů / tvrzí s betonovou páteří / strmě vyhryzlých lomů // Domov Jeseník Domov / Kousek / po / kousíčku / se člověk s tebou sbližuje" (Domov).

Jaroslav Režný není mimo Jesenicko zapsán do širšího povědomí čtenářské veřejnosti, ale jeho kultivivaná poezie všedního dne má v lokálním písemnictví své místo.

Libor Martinek