Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.

Rodák z Karlovic, spisovatel německého původu Josef Richter a zobrazovatel složitých osudů lidí v severomoravském pohraničí za války Josef Urban

Josef Richter (* 4. 3. 1948 Karlovice u Vrbna pod Pradědem) pochází z německé rodiny, píše česky. Jeho rodiče se vrátili po válce do obce teprve v r. 1947. Část dětství a mládí prožil v Heřmanovicích, kam se rodiče přestěhovali. Na jesenickou krajinu vzpomíná jako na svou „die Heimat" (vlast).

Z tohoto období čerpá náměty pro knihu Něžná vina, kterou však stále přepracovává. Základní školu absolvoval ve Zlatých Horách, kde měl problémy kvůli své němčině a svému vztahu k náboženství. Česky se naučil od faráře: „Víte, čeština je krásná. Má mnoho možností jak vyjádřit krásy ženského těla…" (z rozhovoru s autorem).

J. Richter chtěl být v dětství námořníkem, jelikož jako jeho otec sloužil za války u Kriegsmarine. Ve škole mu řekli, že otec sice námořníkem byl, ale na špatné straně, takže měl studium námořnictví zakázáno. Posléze uvažoval o studiu práva a na faře si k tomu vypůjčil Římské právo a všechny dostupné knihy, které se k právu vztahovaly.

Ve škole ho však opět upozornili, že se kvůli národnosti svých rodičů na práva nedostane, i kdyby vystudoval střední školu s výborným prospěchem. Nestal se ani strojvůdcem, i když o tom uvažoval, neboť jeho matka sloužila za války jako Zugführerin (vlakvedoucí).

Nakonec se nechal zlákat náborem na ostravské šachty a na zámku v Šilheřovicích se vyučil na havíře. V učňovských letech se poprvé pokoušel o literární tvorbu. Posléze se naučil opravovat hodiny a stal se hodinářem a u tohoto řemesla zůstal dodnes. Žije v Opavě.

J. Richter je autorem románu Kárkaři (Opava, 1998). Tématem knihy jsou příběhy lidí žijících osaměle a zajišťujících si své živobytí sbíráním odpadů a jejich prodejem ve sběrně surovin. Těmto lidem se říká kárkaři, protože tahají staré kárky – vozíky, kočárky apod. Mezi ně je okolnostmi donucen odejít i starý profesor, který si však svou moudrostí získá autoritu i náklonnost některých členů skupiny.

Na jedné z postav autor ukazuje i problematiku vztahů Čechů a Němců.

Řada Richterových próz zatím zůstává v rukopise. Vrací se v nich do dob poválečných odsunů a dramatických osudů německých nebo smíšených rodin. Avšak nejčastěji ke skutečným válečným příběhům lidí nejen z jesenické oblasti.

Na problematiku česko-německého soužití do jisté míry poukazuje v historicky laděné novele Habermannův mlýn (2000, Opava) opavský autor Josef Urban (nar. 1965). Svým umělecky zdařilým, avšak kritikou v centrálních literárních časopisech zprvu opomenutým románem se Urban zařadil do linie současných českých prozaiků, kteří se ve svém díle zabývají soužitím různých skupin obyvatelstva v multikulturních regionech.

Děj novely by se měl odehrávat v obci Bludov v severomoravských Sudetech v letech 1938 – 1945. Příběh nicméně zfilmoval proslulý režisér Juraj Herz, film měl premiéru v r. 2010, čímž se knize i autorovi dostalo větší pozornosti.

Za zmínku stojí Urbanův román Čas, kdy muži sestupují na zem (2005), úvod k němu napsali režisér Filip Renč a advokátka Klára Veselá-Samková. Autor v knize využil vlastních zkušeností se sektami a různými pseudovědami, které hlavního hrdinu románu málem dohnaly k šílenství.

Příběh se odehrává na Šumpersku, Opavsku, Olomoucku a v Praze. Román 7 dní hříchů (2012) zobrazuje české pohraničí v roce 1945, filmové režie se tentokrát ujal Jiří Chlumský (prem. 2012). (Urban je autorem ještě dalších 2 knih, které se k severomoravskému pohraničí nevztahují: Tenkrát v ráji a Nejhlubší údolí světa).

Libor Martinek