Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.
Vynikající literární vědec Josef Vojvodík se narodil v Bruntále
Bruntálského rodáka Josefa Vojvodíka (8. 11. 1964) znají literární vědci a historikové umění především z celé řady velmi kvalitních článků a studií publikovaných časopisecky nebo v katalozích (například k surrealistickým výstavám) a zejména ze dvou knižních publikací.
První pod názvem Od estetismu k eschatonu, Modely světa a existence v lyrickém díle Otokara Březiny vyšla česky v roce 2004 a jde o překlad Vojvodíkovy německy psané doktorské práce, obhájené v roce 1997 na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově.
Druhá kniha Imagines corporis, Tělo v české moderně a avantgardě (Brno 2006) je souborem studií, v níž najdeme mimo jiné studii „Melancholie roztříštěného bytí: ruiny jako pokus o estetickou inscenaci přelomu epochy (nástěnné malby Tanečního sálu v Bruntále)", jež byla původně otištěna s poněkud odlišným titulem v časopise Umění (2000, roč. 48, č. 4, s. 231-255): „Ruiny jako pokus o estetickou inscenaci vědomí přelomu epochy. Nástěnné malby Tanečního sálu na zámku v Bruntále (1899-1900).
Vojvodík v knize věnuje pozornost fenoménům fragmentárnosti, torzovitosti, hybridnosti (nejen) v české literatuře a výtvarném umění; ještě jako student Střední knihovnické školy v Brně o letních prázdninách totiž působil jako průvodce na bruntálském Zámku a jeho studii můžeme chápat i jako symbolický návrat do tohoto regionu.
V knize Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (Praha 2008) usouvztažňuje umění manýrismu, baroka a avantgardy na základě výchozí teze, že těmto hnutím je společné dvojité vidění světa, kde se vzájemně odrážejí a zrcadlí povrch a skrytá hloubka věcí.
Dodejme, že J. Vojvodík se narodil do rodiny armádního důstojníka a zdravotní sestry, ač s vynikajícími předpoklady nedostal se po maturitě z politických důvodů na studia dějin umění. Díky podpoře své sestry a švagra žijících v SRN vystudoval slavistiku, komparatistiku a dějiny umění na Sárské univerzitě v Saarbrückenu a ve studiích pokračoval v Mnichově.
Od r. 1985 publikoval stati, referáty a pojednání o literatuře a výtvarném umění nejprve v exilovém krajanském tisku (mj. přednášky pro Rozhlasovou univerzitu Svobodné Evropy), od počátku 90. let přispívá také do českých odborných časopisů (Umění, Česká literatura atd.).
Od r. 2002 působí na Katedře české literatury a literární vědy FF UK, kde se zaměřuje především na teoretické a metodologické problémy vztahu mezi literaturou a výtvarným uměním, v roce 2009 byl jmenován profesorem. Od roku 2006 působí též v oddělení teorie literatury Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Praze.
Autorsky je J. Vojvodík zastoupen ve významných monografických publikacích (Český surrealismus 1929-1953, Praha 1996; František Bílek 1872-1941, Praha 2000; Adolf Hoffmeister 1902-1973, Praha 2004; Neklidem k Bohu.
Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870–1914, Praha 2006; Kindlers Literatur Lexikon, Stuttgart 2009), spolupracuje se slavistickými instituty německých a rakouských univerzit.
Libor Martinek
