Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.

Rýmařovští rodáci a básníci Vladimír Václavek a Vladimír Stanzel

Přijmeme-li tezi, že řada autorů publikovaných v našem seriálu přesáhla uměleckým významem svého díla do širšího literárního a kulturního kontextu, nelze nevidět, že souvislost jejich tvorby nemá s regionální literaturou a regionalismem v současnosti příliš mnoho společného.

Pochopitelně, že lze při čtení jednotlivých ukázek uvažovat o geniu loci Bruntálska (či okresu Bruntál) nebo některých mikroregionů, čímž do popředí vystupuje noetická hodnota literárního díla.

Vladimír Václavek se narodil 16. 12. 1959 v Rýmařově. Vyučil se elektrikářem v Ostravě (1975–1978), základní vojenskou službu absolvoval v Prešově (1978–1980), poté prošel několika krátkodobými zaměstnáními a vstoupil na dráhu hudebníka. Žije v Habrovanech na Vyškovsku.

V 80. letech minulého století působil jako kytarista a baskytarista brněnských rockových skupin Dunaj a E, později se vydal na sólovou dráhu, kdy spolupracoval mj. s Ivou Bitovou a Milošem Dvořáčkem. Byl spoluzakladatelem hudebních skupin Rale (s japonskou houslistkou Takumi Fukušima) a jazzové skupiny Čikori.

Jako instrumentalista, zpěvák, skladatel a autor textů (zhudebnil také poezii Bohuslava Reynka, Antonína Přidala a dalších autorů) vydal alba meditativní hudby. je autorem dvou sbírek meditativní lyriky: „Tichounce vyje vlk u dveří / Tichounce probodni vlka u dveří / Tichounce u jiných dvěří / Ať můžeš tichounce spát"; „Je tma / v bílých kostech zimy / A zebe"; „Planutí větru / je nepostižitelnou korunou / ticha" (Stín stromu).

Václavek vydal knihy Stín stromu (básně; České Budějovice, 1994), Obrazy cesty (básně; Praha, 2000) a Neviditelný svět (pohádky nebo spíše filozofické úvahy či básně v próze; Praha, 2013), která byla inspirována autorovými zkušenostmi se šamanismem. Je poezie byla zařazena do antologie poezie z oblasti Jeseníků Poezie žulových křížů I. (ed. Libor Martinek, Moravský Beroun, 2000).

Z jeho diskografie jmenujeme: Dunaj + Iva Bittová (1988); E – Live (1990); Dunaj – Rosol (1991); Dunaj – Dudlay (1992); Arminismus (1992); Vladimír Václavek – Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj (1993); E – I Adore Nothing (1994); Rale (1994); Klar – Motten (1995); Domácí lékař (1996); Klar – Live (1997); Rale – Až zahřmí (1998); Rale – Twilight (2000); Dunaj – IV. (1995); Dunaj – Pustit musíš (1996); Dunaj – Lalalay (1997); Iva Bittová + Vladimír Václavek – Bílé inferno (1997); Vladimír Václavek – Písně nepísně (2003); Miloš Dvořáček + Vladimír Václavek – Život je pulsující píseň (2007); Vladimír Václavek – Barvy Radugy (2015).

Vladimír Václavek je autorem hudby k filmům Eternity starts here (režie Jörge Kalt), Čarodějka (r. Václav Křístek) a Raduga (r. Zdeněk N. Bričkovský).

Jako dnes již zkušený literární kritik se projevuje Vladimír Stanzel. Narodil se 2. 10. 1968 v Rýmařově. Po absolvování Gymnázia v Rýmařově v r. 1987 studoval v letech 1987 – 1992 obor Čeština – Hudební výchova na PdF UP v Olomouci. V letech 1992 – 1994 pracoval ve Středisku SOS pro vzájemnou pomoc občanů v Olomouci v rámci civilní vojenské služby.

Od r. 1994 vyučuje na Gymnáziu v Rýmařově (Gymnázium a Střední odborná škola), angažuje se aktivně v oblasti sociálních služeb, mj. jako člen správní rady představenstva Diakonie Českobratrské církve evangelické – středisko v Rýmařově. Kromě literární kritiky se Kromě se věnuje i poezii, publikoval mj. v časopisech Aluze, Host, Český jazyk a literatura.

Vydal sbírku básní Resonance (BB, Rýmařov, 1999). Účastnil se tvorbou v almanaších Živote díky (BB, Bruntál, 1996); O nás. Almanach k 50. výročí založení českého gymnázia (B, Rýmařov, 1996) a v antologii Poezie žulových křížů I.

Ve Stanzelově poezii se objevují spirituální témata a jeho lyrika je duchovně laděna, nechybí však i drsné obrazy ze života na Rýmařovsku. „Když padá mlha / a mokrý vítr sčítá / holé kosti stromů / pálíme v hřbitovních lucernách / křídla nočním můrám // A v dutých kapkách deště / najednou nazí jako děti / hledáme marně fíkový list / který by zakryl strach / hnízdící v žebroví duše // Za starou brankou / rezavou podzimem / v závanech sežehlých křídel / chutnáme znovu trpkost / svobody našich Poprvé / a jako zatoulané ovce / čekáme na tichý hlas / Dobrého pastýře" (Dušičky, in: Resonance);

„Náhodné setkání na konci podzimu / ve staré nádražní čekárně / v pohledu věčnost / a sto minut zpoždění / poslední půlnoční pasažéři // Zmoklá srst vzpomínek / v plovoucích ostrovech očí / zrcadla bezedného strachu / samoty bez Pána / samoty do konce // Zajatci nechtěné svobody / na slepé koleji / čekáme ortel / s nadějí na milost / v hvízdání míjejících vlaků // Starý prašivý pes a já" (Podoby, in: Resonance).

V r. 2005 byl Vladimír Stanzel jmenován mezi výzraznými pedagogickými osobnostmi roku.

Libor Martinek