Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.

Brněnští básníci inspirovaní Bruntálskem

Ve druhém díle antologie poezie z oblasti Jeseníků Země žulových křížů (Ústí nad Labem, 2011) nacházíme – podobně jako v prvním díle z r. 2000 (Moravský Beroun, Moravská expedice) – také několik současných básníků, kteří se narodili a žijí jinde, ale Bruntálskem se výrazně inspirovali.

Platí to zejména o Zdeňku Volfovi (*30. 6. 1957 Vsetín). Dětství strávil ve Valašském Meziříčí. Maturoval na SZTŠ, obor veterinární, v Kroměříži, ale kvůli nepřijetí k dalšímu studiu nastoupil jako inseminační technik na Bruntálsku (1976 – 1980). Po svatbě se přestěhoval za manželkou, pracoval jako nákupčí dobytka na jatkách v Kroměříži a nyní jako soukromý inseminátor v okrese Brno-venkov, v okolí Mohyly míru.

V roce 1982/83 docházel k mimořádnému studiu českého jazyka a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdejší UJEP). Věnoval se judu, józe, meditacím, makrobiotice, nakonec však přistoupil k obnově křtu z dětství (1990/91 – charismatická obnova při komunitě Emmanuel v Brně). Bydlí v Brně-Tuřanech.

Vydal mj. čtyři básnické sbírky: Řetězy a ptáci (Třebíč, Arca JiMfa, 1999); K svému (Brno, Host, 1999); Stahy (Brno, Petrov, 2003); A mrvě prsteny (Praha, Protis, 2007) a básnický deník Srdcář (Praha, Dybbuk, 2008).

Ve sbírce Řetězy a ptáci můžeme číst báseň Stýská se mi (Bruntál…): „Stýská se mi / jako skotu na rovinách / když sláma v chlévech / dusnem chytá // Po nebi / od stád strakatém / pod nímž jsme za méně peněz/ brali více času / a na horách / právem křtěných podzimem / připouštěli první krávy / a verše na pastvinách… // Bez obav / pak přímo od krav pili mléko / a netušili / že jednou bude / i do našich šíjí / řetěz zarůstat" (VOLF 2011: 68).

Podobně se Bruntálskem inspirovala brněnská básnířka Andrea Vatulíková (*19. 7. 1984 v Brně). Vystudovala Střední odbornou školu informačních a knihovnických služeb v Brně, kde debutovala básněmi ve školním sborníku Stínohra (Brno, Kulturní a informační centrum města Brna, 2001).

Pokračovala studiem Sdružených uměnovědných studií na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Navázala pak magisterským studiem oborů Management v kultuře a Teorie interaktivních médií. Pracuje jako dramaturgyně kulturních akcí v knihkupectví Librex.

Knižně debutovala sbírkou básní Ona je ten tragický typ (Praha, Galén, 2010). V podzimním semestru roku 2010 absolvovala studijní stáž v Lisabonu, kde se mj. setkala s básníkem Františkem Listopadem, s nímž dodnes udržuje korespondenci.

Do Jeseníků jezdívala jako malá s rodiči v létě na dovolenou, podrobněji je však začala zkoumat a jejich kouzlo objevovat před třemi léty. Jako městského člověka jí fascinují osudy originálních vesnických postaviček různorodých povah, které však začala zobrazovat až v Lisabonu.

Odstup tří tisíc kilometrů od domova jí pomohl získat nadhled a vznikly Příběhy z hor, kterými přispěla do antologie Země žulových křížů II. Báseň Krakonoš je věnována bruntálskému výtvarníkovi Oldřichu Balánovi: „Muž rovný / Člověk svérázného humoru / hor a prapodstaty / co tesá do dřeva obličeje / lesních skřítků / (zprávy o nich podává) / které tam při svých toulkách / potkává – // Padá s balvany / do roklin horských svahů / hodiny pak v leže nese jejich zátěž / Milenky co rovnou / lámou páteř – // S cígem v koutku / (orientován na skálu) / tesá v rytmu decibelů metalu / Chlastat už přestal a žena mu nechala / království jen pro sebe / Kurva, piča…může si tam teď / svobodně tesat do aleluja – – – // Odmítá Knížákovu nabídku výstavy / a vytváří svou novou technikou / skoro 3D obraz – do rozšklebených / koleček vedle sebe zasune po diamantu / A ono se to draze prodává… / (pokyvují uznale pomazané hlavy) / to nadčasové dílo s názvem / Nenasytné tlamy –".

Je patrné, že Bruntálsko jako „sudetská krajina" může působit na citlivé básnické duše odjinud než z rodného regionu jako kraj, z něhož lze čerpat podstatnou inspiraci pro nevšední literární vyjádření.

Libor Martinek