Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.

Máchovské variace v tvorbě krnovských básníků

V roce 1947 vyšla v Krnově nákladem někdejších Moravskoslezských pletařských podniků sbírka Slezský máj, jejímž autorem byl Stanislav Beran a jehož životopisné údaje nejsou známy. Sbírka obsahovala šest básní v poetice zřetelně ovlivněných proletářskou poezií i postupy typickými pro „pokvětnovou lyriku".

Vrcholem sbírky je titulní báseň Slezský máj. V jejím textu najdeme zřetelné paralely k veršům Máchovým: „Je první máj, je lásky čas, / ať chci neb nechci, myslím na Máchu. / Zde zem má ještě úžas kolem řas / a pušky ještě cítit od prachu. // Je hrdličky hlas podezřele tichý, / ač slova milenců jsou všude stejně sladká. / Utrhnout obvaz z prostřelené míchy / a slávě máje otevřít chci vrátka."

Závěr básně využívá literární narážku (aluzi) na Máchův Máj k oslavě Slezska hrdinného a bojujícího: „Je první máj – je lásky čas / zda slyšíš Hynku, slyšíš Jarmilo? / Však Slezsko – ještě úžas kolem řas, / jak předloni se krve napilo."

V této poezii výrazně prostupovaly a splývaly „mírové" a „válečné" významové řady. Vyplývalo to patrně ze staré mytické představy, že příchod „nového světa" nenastane prostým vývojem, ale zničením světa starého.

Tato eschatologická představa (mytologéma) byla součástí komunistické ideologie. Básník Máje je zde chápán jako básník revolučního ducha.

Bývalý ředitel krnovské knihovny Blažej Paloch spolu s výtvarníkem Zdeňkem Máčelem připravili k vydání v dubnu r. 1956 pro tehdejší Vzornou okresní knihovnu v Krnově tisk k 120. výročí vydání Máje Karla Hynka Máchy.

Na ručním papíru formátu A3 (dva dvojlisty) byla vytištěna Palochova Máchovská čtyřverší a na místě frontispisu se objevil původní Máčelův linoryt imaginárního portrétu K. H. Máchy. V prvním verši první sloky je básník Máje apostrofován: „Můj básníku, bratře luny."

Za aluzi na Máj a Máchovo dílo považujeme také motiv poutníka v prvním dvojverší třetí strofy: „A zase s rukou na žehnáčku / Poutnickou hůl k dálkám vztaženou." Verše volně reflektují Máchův život, jeho poutě za hranice vlasti a opětovné návraty domů. Podobných spojení lze v textu najít daleko víc.

Na Máchovo dílo Máchovská čtyřverší navazují i jinak, například rytmem básně. Z hlediska dobového literárního kontextu Palochova pocta Máji a jeho tvůrci zaujme především svou souvislostí s předválečnou literární tradicí. V oblasti bibliofilských tisků najdeme paralely i v jiných bibliofiliích či sbírkách těch let (V. Holana, J. Seiferta, F. Branislava).

V básni krnovského básníka Františka Antonína Šípka První snítka ze sbírky Jen jednou stěhovavý pták (1962) se mj. vyskytuje potencionální aluze na Máchův Máj ve verši: „I hvězdu budeš mít… / A ta tě s budoucími spojí / jinak, než vyhaslý už svit."

(Srov. u Máchy: „Klesla hvězda s nebes výše, / mrtvá hvězda, siný svit".) Narážka na zakladatelský zjev moderní české poezie není později Šípkem v dalších sbírkách opakována.

Jiří Daehne na rozdíl od svých básnických předchůdců po sobě zanechává strojopisnou sbírku Radobýl. Některé texty z ní vyšly časopisecky, jiné v bibliofilii Ve znamení podzimu (Roudnice nad Labem, 1981), vydané k 145. výročí Máchova skonu. Jiří Daehne věnoval strojopis Radobýlu mj. i autorovi tohoto příspěvku, snad v naději, že se sbírku jednou podaří vydat.

Na vydání Radobýlu byla v r. 2010 využita podpora z transhraničních grantových projektů Evropské unie PHARE, tudíž kromě máchovsky laděné sbírky krnovského autora najdeme ve svazku nejen překlady těchto veršů do polštiny, ale také polské verše Horyzont zdarzeń ratibořského básníka Jacka Molędy a jejich překlad do češtiny píšícím tyto řádky.

Daehne se více zabývá životopisnými momenty romantického autora než přímo textem Máje, i když v navazujícím textu (posttextu) najdeme několik přímých aluzí na tuto lyrickoepickou poemu nebo na lyrický komentář k Máchovu Deníku na cestě do Itálie.

Daehneho obeznámenost s máchovskou literaturou svědčí o jeho solidní historické i literárněhistorické erudici, k čemuž je třeba připočítat i zjevný autorův básnický talent.

Libor Martinek