Speciální sérii odznaků v počtu zhruba sto kusů vydali klubisté prvním účastníkům turistického putování a jízdy nazvané Okolo Slezské Harty. Každý z přijedších či příchozích rovněž obdržel mapku s vyznačenou trasou a diplom. Tras bylo v nabídce hned několik, od těch několikakilometrových až po dvaačtyřicetikilometrovou. Každý si mohl vybrat délku, na kterou se cítil, aby ze závodu neodešel zcela vyčerpán.

„Letos jsme se na trať do okolí Bruntálu vydali s dětmi poprvé. Snad to nebude naposledy,“ usmívala se na startu Vladimíra Hradilová, která si na kolech vyšlápla spolu se svými ratolestmi, dvanáctiletou Bárou a o čtyři roky starším Jakubem. „Vydáme se po sedmikilometrové stezce a pokud ji zvládneme, možná pojedeme i dál,“ dodala maminka Vladimíra.

Sraz i cíl měli účastníci na parkovišti restaurace U Kata. „Nacházíme se v nadmořské výšce 532 metrů nad mořem,“ informoval velocipedisty člen klubu Antonín Zgažar, disponující speciálním navigačním přístrojem. Kdo přišel nebo přijel, nelitoval a mohl příjemně strávit polovinu sobotního dne. „Počasí vyšlo ideálně, alespoň ze začátku. Konec již provázel déšť. Trasy jsme předem pečlivě projeli. Máme jich celkem jedenáct. Nejde nám ani tak o dosažený čas, jako hlavně o protažení našich koster,“ řekl Deníku ředitel závodu Ivan Tuček.

Asi třicet obyvatel Bruntálu se akce účastní pravidelně každý rok. Projížďka či pochůzka malebnou krajinou zahrnovala mimo jiné krásy i prohlídku Tufitového lomu u Meziny či Venušiny sopky. Kolem přehrady je velké množství perfektně připravených stezek. Od roku 2000 dávají členové klubu závodníkům tématické samolepky na jízdní kola. „Je o ně sběratelský zájem,“ potvrdil člen klubu Pavel Rapušák. Ten se zasloužil o to, aby bruntálské muzeum na zámku disponovalo historickým bicyklem, vyrobeným za první republiky. „Tehdy patřilo Finanční stráži ČR. Jeho uživatel sloužil ve Vidnavě. V roce 1938 si jej vzal s sebou, to když Němci obsadili pohraničí. Po roce 1945 se i s ním přistěhoval do Bruntálu a jezdil na něm až do své smrti. Koupil jsem jej později z dědictví a rekonstruoval do původní podoby,“ vzpomínal Pavel Rapušák. Originální barvy na kolo se míchaly v Německu.