Ve Valšově nefunguje žádná prodejna ani pošta, po delším čase v obci otevřeli hospodu. Na nákupy, k lékaři nebo na poštu musí Valšované do Bruntálu. I když je Valšov vzdálený od sousedního Bruntálu pouze sedm kilometrů, zejména pro seniory je to vzdálenost téměř nepřekonatelná.

Vlaky a autobusy nejezdí co hodinu, každý navíc nemá automobil, aby mohl kdykoliv vyjet do sousedního města. „Jezdívalo to dříve víc. Nyní spoléhám jen na syna, že si někdy udělá čas, a doveze mě, kam potřebuji,“ řekla Emilie Červinková z Valšova.

Na stará kolena je pro bývalou železničářku Červinkovou život v obci těžký. Dříve na nádraží byli výpravčí, staniční i vozová služba. „Všechno je dnes porušeno. Že by se chystala nějaká změna k lepšímu? No kéž by tomu tak bylo, já tomu moc nevěřím,“ rozmítala Červinková, která na dráze pracovala většinu života, před důchodem také ve školce.

Nejvíc chybí pravidelná doprava

Starší lidé se nemohou dostat prakticky bez pomoci nikam. „Musí požádat o pomoc rodinu nebo známé. Kdo je sám a neumí si třeba o pomoc říct, ten má prostě smůlu. Stejně jsou na tom v sousedním Moravskoslezském Kočově,“ posteskla si Červinková s tím, že šanci na zlepšení situace opravdu nevidí. Jen si přeje, aby byla zdravá, a aby přežila, pokud se dostaví zdravotní problémy a bude nutné akutní lékařské ošetření.

Najít práci je složité

S hledáním práce je to v obci na pováženou. Pár lidí zaměstná místní pila, ta ale mívá zájem pouze o sezónní pracovníky, které logicky propouští, když nejsou zakázky. „Také lom se má uzavírat, skončí to. Až na jaře ho zase otevřou,“ uvedla Červinková. Jiná možnost se pro zaměstnání ve Valšově nenabízí, všichni práceschopní musí dojíždět. Když mají to štěstí a nějakou práci v sousedních obcích, městech či okresech vůbec najdou.

Obchod v obci není

Když dojde v domku například mouka nebo cukr, nemají si ho Valšované kde koupit. „Musí se dělat zásoby tak, aby všeho bylo. Nic prostě nesmí dojít. Je to blbé, když tu byl obchod, člověk zaskočil a měl,“ vzpomínala Červinková.

Jak říká, stačila by jen malá večerka, která by zajistila místním alespoň ty základní potraviny. Jedna ze sousedek se snažila večerku v obci rozjet, ale cenami se nemohla rovnat se supermarkety ve městě, a tak musela zavřít. Valšované jsou nuceni jezdit do obchodů právě do okolních měst. A nejen za nákupy jezdí do města, mnoho z místních také za prací, kulturou, na poštu nebo k lékaři.

Právě senioři musí k lékaři častěji, než mladší lidé. Zpravidla nejsou motorizovaní, dojíždění do Bruntálu i jinam navíc komplikuje Červinkové i jejím sousedům současné zimní počasí, sníh. Co v obci funguje, to je hospoda. Sice ji opětovně v obci otevřeli, důchodkyně Červinková do ní ale nechodívá. Ze svého skromného důchodu si takovou službu nemůže dovolit.