Chtějí veřejnosti představit i další osobnosti, které v té době žily. Například krnovskou hoteliérku Franzisku Titze, která financovala císařskou sochu pouhých deset let před koncem Rakousko-Uherské monarchie.

Protože vzpomínky na císaře a monarchii se snažily vymýtit jak prvorepublikové úřady, tak nacisté za protektorátu i komunisté po válce, současní Krnované na tyto události téměř zapomněli.

Autoři projektu předpokládají, že připomínka císaře do Krnova přiláká turisty a pomohla by školákům pochopit učivo dějepisu. Také plánují kulturní akce, přednášky a koncerty.

Krnovský hotel U císaře rakouského

Historii císařského pomníku v Krnově podle archivních materiálů podrobně zpracoval Jiří Daněk. Své vyprávění začíná tím, jak krnovští radní plánují oslavy 60. výročí panování císaře Františka Josefa I.

„Dne 17. 11. 1905 informoval pan starosta radní o rozhodnutí paní Franzisky Titze věnovat městu Krnovu 60 tisíc korun za účelem postavení jezdecké sochy císaře na místě staré Neptunovy fontány. Frau Titze se rozhodla toto dílo zaplatit z vděku za svolení císaře, aby hotel provozovaný rodinou Titze nesl hrdý název U císaře rakouského. Zastupitelstvo poté jednomyslně jmenovalo Franzisku Titze čestnou občankou města Krnova jako projev uznání. K jejímu jmenování byl dokonce vydaný plakát, který se dochoval ve sbírkách Městského muzea Krnov,“ představil Jiří Daněk hlavního sponzora jezdeckého památníku.

V porotě seděl i Leopold Bauer

Na jezdeckou sochu byla vypsána soutěž. V porotě, která vybírala vítězný návrh, zasedal také slavný krnovský rodák architekt Leopold Bauer. Z jedenácti předložených návrhů porotci vybrali dílo sochaře Wolleka z Vídně.

„Vítězný model jezdecké sochy Jeho Veličenstva císaře byl vystaven na jarní výstavě vídeňského Künstlerhausu v roce 1906. Žulový podstavec pomníku navrhl architekt Arnold Goldberg, rodák z Jägerndorfu, neboli Krnova,“ rekapituluje historii Jiří Daněk.

Téměř čtyřmetrovou sochu odlila Berndorfská umělecká slévárna firmy Krupp ve Vídni. I s podstavcem byl krnovský pomník vysoký kolem sedmi metrů.

Stanislav Bačovský se formou fotomontáže zamyslel nad tím, jak by asi vypadalo krnovské náměstí, kdyby
z něj v říjnu 1918 nebyla odstraněna socha císaře Františka Josefa I.
Krnovský pomník na počest císaře Františka Josefa I.

Arcivévoda míří do Krnova

Události podrobně zapsal krnovský kronikář.

„Obyvatelstvo, které se na uspořádání oslav odhalení památníku císaře s vroucnými pocity podílelo, bylo naplněno radostí, když se doslechlo, že v zastoupení Jeho Majestátu císaře se akce zúčastní pan arcivévoda Evžen. S lítostí pak přijalo zprávu, že táž Výsost onemocněla a nejspíše žádný příslušník Nejvyššího císařského domu nebude přítomen této velké slavnosti. Pan purkmistr se ihned spojil s panem okresním hejtmanem a společným úsilím obou pánů se podařilo docílit toho, že tímto zastupováním byl pověřen pan arcivévoda Karel František Josef,“ uvádí zápis v kronice Krnova.

Krnované se v sobotu 3. října 1908 shromáždili na Nádražní ulici, aby na vlastní oči viděli příjezd císařského prince. Na slavnostně vyzdobeném nádraží ho vyhlíželi vojáci krnovské posádky i se svou kapelou, starosta Kienel s radními a špalírem družiček.

Provolávání „Sláva“ vítalo zvláštní vlak arcivévody Karla Františka Josefa, kterého doprovázel zemský prezident Max Coudenhove.

Vítání prince na nádraží

Nechyběly delegace z Opavy nebo z pruských Hlubčic, Ratiboře a Prudniku. Úřednictvo, duchovenstvo, důstojníci, sedláci, spolky, váleční veteráni, hasiči, myslivci i učitelský sbor zaujali přidělená stanoviště.

V císařském stanu čekali zemský hejtman hrabě Larisch Mönnich, divizní polní maršál Dembiski, generálové Fiebich a Ripka, rytíř von Schertler nebo komorní purkrabí Gabriel. Průvod, který se táhl od nádraží po Mikulášské ulici k náměstí čítal přes čtyři tisíce osob.

Divákům bylo policejně zakázáno sledovat průběh slavnostního odhalení sochy ze střech a z půdních oken. Bylo ale možné koupit vstupenky na místa v oknech radnice. Krnované v roce 1908 ještě měli v živé paměti „slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud,“ takže když po setmění zapojili světlomety a barevné žárovky, působilo to jako módní novinka. V okolních obcích aspoň zapálili vatry na kopcích.

Slavnost přilákala na 45 tisíc lidí

Arcivévoda byl tak nadšený okružní jízdou osvětleným městem, že si ji zopakoval ještě jednou. Následovala večeře o 12 chodech. Večerku zatroubila plukovní kapela, a potom ještě zahrála na počest arcivévody a dárkyně sochy Franzisky Titze.

Ráno 4. října 1908 dorazily do Krnova vlaky plné oficiálních hostí i zvědavců. Podle odhadů ta velká podívaná přilákala do krnovských ulic na 45 tisíc lidí. Do průvodu vyrazily kromě krojovaných družin také lokomobila a alegorické vozy. Jeden například představoval „Průmysl, obchod, řemesla“.

Květiny a věnce k památníku položili například zástupci Janova nebo Třemešné, Gerhard říšský hrabě von und zu Arco, evangelická a židovská komunita, zástupci Červeného kříže, Ochranného spolku Císaře Františka Josefa pro děti, Okresního spolku učitelů v Krnově, sboru dobrovolných hasičů Velká Kraš, Střelecké společnosti ze Žulové a podobně. Ze všech stran se rozléhalo: Bůh ať ochraňuje našeho císaře! Ať žije Jeho Veličenstvo císař Franz Josef I.! Sláva! Když slavnost skončila, arcivévoda z Krnova pokračoval vlakem přes Opavu do Vídně.

Fotograf Stanislav Bačovský se formou fotomontáže zamyslel nad tím, jak by asi dnes vypadalo krnovské náměstí, kdyby na něm zůstala jezdecká socha císaře Františka Josefa I.
Monarchisté by rádi vrátili připomínku císaře na krnovské náměstí

Monarchie skončila, a socha zmizela

„Se spokojeností jsem při vzdávání holdu pozoroval také početnou účast okolních míst a jejich obyvatel. Pobyt v Krnově ve mně zůstane jako nejkrásnější vzpomínka,“ stojí v dopise Krnovanům, který arcivévoda Karel vlastnoručně podepsal.

V účetnictví města Krnova se dochovaly přesné položky výdajů a příjmů, které provázely pořízení jezdecké sochy Jeho Majestátu císaře. Víme, kolik si vydělali sochař Wollek, kameník Gruner a stavitel Latzel, nebo kolik na sochu přispěli sponzoři v čele s velkorysou dárkyní Franziskou Titze.

O pouhých deset let později vzniklo Československo a císařská socha byla z odstavce odstraněna.

V roce 1937, když byl starostou Krnova německý sociální demokrat Richter, začalo jednání o prodeji císařského monumentu do Rakouska. Krnované za sochu zaplatili kolem 80 tisíc korun. Vídeň byla ochotna městu Krnovu za pomník zaplatit 40 tisíc korun, ale ministerstvo kultury s vývozem uměleckého díla nesouhlasilo. Jezdecká socha uvízla v bludném kruhu byrokracie mezi Krnovem, Brnem, Prahou a Vídní.

Hitler se zmocnil Rakouské republiky v době, kdy už Vídeň Krnovu za sochu zaplatila. Kupní smlouva se stala cárem papíru. Nádherný krnovský pomník velké umělecké, historické a kulturní hodnoty byl najednou posuzován jako šrot. Místo do Vídně putoval do Mnichova, kde ho zřejmě zbrojovky přetavily na děla a munici pro německou armádu.

František Kuba
Poznámka Fidela Kuby: Naši Habsburkové

Po Franzisce Titze pojmenovali ulici

Paní Franzisku Titze císař odměnil udělením Zlatého záslužného kříže s korunou a město Krnov po ní pojmenovalo ulici. Franziska Titze zemřela v lednu 1913 ve věku 87 let a byla pohřbena do hrobky v Janově.

„Paní Titze odkázala většinu svého jmění, ve výši téměř jednoho milionu korun, městu Jägerndorf, neboli Krnovu. Ve své závěti nařídila, aby toto jmění bylo použito na zřízení domova důchodců a založení nadace pro podporu studentů. Příbuzní paní Titze tvrdili, že závěť je neplatná, protože údajně při sepsání závěti nebyla při smyslech. Na podporu tohoto tvrzení žalobci uváděli, že Frau Titze byla posedlá chorobnou hrabivostí a byla extrémně nečistá a nadměrně pila. I to, že i přes svůj pokročilý věk byla velmi závislá na mužích a dokonce podlehla zvráceným neřestem,“ uzavřel Jiří Daněk.