Ještě v roce 1960 fungoval v Bruntále vojenský útvar, a do Krnova umístili první útvary Pomocných technických praporů, tedy pracovních táborů pro komunisty nespolehlivé jedince.

„Do pracovních jednotek v Krnově jsem později narukoval, odsloužil jsem si tam dva roky. Potom jsem se oženil, a už jsem v bruntálském okrese zůstal," zavzpomínal Jaroslav Svoboda, který letos slaví pětasedmdesátiny.

Po revoluci na Balkán

Od roku 1974 žil v Bruntále, kde nastoupil u Okresního stavebního podniku Krnov se sídlem v Bruntále. Také pracoval ve strojírenském podniku TOS v Nových Heřminovech.

„Vyráběli jsme stroje pro Írán i Irák, vydělávali jsme naftové dolary. Dnes už se nevyrábí nic nejen tam, strojírenské fabriky jsou zlikvidované. Strojaři pomalu nezakopnou o práci," posteskl si muž, který továrně TOS zasvětil profesně sedmnáct let.

Známý je senior rovněž jako správce v bruntálské nemocnici. Za nejzajímavější část pracovního života považuje dovoz materiálu na Balkán od roku 1993.

„Patnáct let jsem dělal v Sarajevu, v Bosně. Po vypuknutí války jsem byl v Chorvatsku, byl jsem i pod obchodní komorou Bosny a Hercegoviny. Jako patriot jsem se snažil dostat naše české výrobky na tamní, nedostatečně zásobený trh. Z papíren, lisoven, tam nebylo nic, ani sáček na svačinu," popisoval situaci Jaroslav Svoboda.

Ochránce koček

V současnosti se oslavenec věnuje hlavně opuštěným kočkám z bruntálského kočičího útulku Princovo.

„Jsem v důchodu, takže se sedmým rokem starám o kočky na Žlutém kopci, kde je takový známý pomalovaný domeček, který obývá sto dvacet opuštěných zvířat. Z toho máme na starost osmnáct koťat," uvedl Jaroslav Svoboda. Namísto nezdravého kuřiva raději senior nakoupí kočkám rýži.

„Denně jsem tam, vařím jim rýži. Protože jsem přestal kouřit, a cigarety vychází na osmdesát, devadesát korun, mohu jim dopřát. Za jeden balíček cigaret mám dvě kila rýže," usmíval se vitální penzista.

„Vždycky těm našim kočkám říkám: Holky, máte štěstí, že už nekouřím, jinak byste byly bez jídla." Vzápětí si postěžoval na některé lidské hyeny, které se před ničím nezastaví, a umí fatálně zvířatům ublížit.

„Hlavně mládež, a ti takzvaně nepřizpůsobiví. Když někdo zamotá kocourovi k ocasu papír, poleje hořlavinou a zapálí, jako našemu kocourovi Bondovi… Naštěstí jako James Bond utekl a zachránil se, ocásek jsme mu museli amputovat. Žije s námi dodnes, a už zase začal trošku věřit lidem," popsal jednu z nemilých historek Jaroslav Svoboda.

Je rád, že město útulek podporuje, a provozovatelům účtuje spíše jen symbolický nájem.