Sudetští Němci z Krnovska založili občanské sdružení Domovský okres Krnov (Heimatkreis Jägerndorf). Tato organizace se obrátila na město Krnov s žádostí o umístění pamětní desky s připomínkou hladového pochodu z Krnova do Králík.

V rámci takzvaného divokého odsunu bylo v červnu 1945 donuceno asai tři tisíce německých obyvatel Krnova, převážně žen, dětí a starců, absolvovat týdenní pěší pochod. Asi třista lidí během tohoto pochodu přišlo o život.

Sdružení Domovský okres Krnov navrhlo tři možná místa na pozemcích města, kde by tato deska mohla být umístěna. U památníku před gymnáziem, na horním konci cvilínských schodů, nebo na začátku cvilínských schodů poblíž kříže.

Poslední slovo bude mít zastupitelstvo. Rada města po projednání doporučuje zastupitelstvu, které bude žádost projednávat ve středu 7. června, schválit umístění pamětní desky dole na začátku cvilínských schodů. Pro toto doporučení hlasovalo pět radních, čtyři se hlasování zdrželi.

Svůj názor mohou do 7. června vyjádřit také občané Krnova, a to hlasováním v anketě.

Zákonný právní rámec pro odsun sudetských Němců z Československa položila Postupimská konference vítězných mocností. Velká trojka - Stalin za Sovětský svaz, Harry Truman za Spojené státy a Winston Churchill za Anglii - jednala o poválečném uspořádání Evropy v Postupimi od 17. července do 2. srpna 1945.

Mnozí Češi nechtěli čekat na výsledek Postupimské konference a bezprostředně po skončení války začali organizovat akce, kterými nutili německé obyvatelstvo k odchodu z Československa. Této době plné nezákonných excesů a násilí vůči německému obyvatelstvu se dnes souhrnně říká divoký odsun.

Krnovští Němci nejdřív byli přinuceni opustit své domovy a shromáždit se v několika táborech. Z Krnova vyrazil 22. června 1945 takzvaný hladový pochod. Na tři tisíce Němců šly pěšky přes Kostelec, Radim, Krasov, Karlovice, Vrbno pod Pradědem, Vidly, Domašov pod Pradědem, Jeseník, Brannou, Staré Město pod Sněžníkem až do Králík.

Zde byli Krnované naloženi do vlaků a vyvezeni do východoněmeckého Saska. Deset procent z nich útrapy dlouhého pochodu a špatné zacházení nepřežilo.

„Dlouhý špalír unavených a hladových lidí se vlekl dost pomalu. Osoby neschopné dalšího postupu byly stříleny ranou do týla a pohozeny po příkopech lemujících cestu postupu. Během pochodu zemřelo kolem tří set lidí," uvedl Jaroslav Knoz z Domašova pod Pradědem, jenž mluvil s mnoha českými i německými pamětníky těchto událostí a hledal také v archivech dokumenty z tohoto období.

Místem, kde byli zastřeleni první krnovští Němci, kteří už nemohli dál, byla Radim. „Místní zemědělci pak těla z příkopů vytáhli a pohřbili je," doplnil své poznatky Kurt Schmidt z Domovského okresu Krnov.