Po válce se sudetští Němci stali terčem nenávisti. Při divokém odsunu v červnu 1945 se v Krnově odehrál takzvaný Hungermarsch neboli hladový pochod. Na tři tisíce německých žen, dětí a starců bylo vyhnáno na vysilující pochod z Krnova přes Jeseníky do Králík. Deset procent z nich cestu nepřežilo. Zahynuli vyčerpáním, špatným zacházením, na nemoci a násilí. Ti, kteří už nemohli dál, nebo se opozdili, často byli zastřeleni.

Dříve si Hungermarsch připomínali pouze němečtí rodáci. V českých rodinách se o událostech odsunu nemluvilo. Za navázání dialogu mezi současnými a původními obyvateli Krnovska vděčíme především Kurtovi Schmidtovi, který výborně mluví česky i německy. Jeho životním úkolem bylo překonat staré křivdy a diskutovat o společné historii a budoucnosti Čechů a Němců.

Ve svých 94 letech Kurt Schmidt přijel do rodného Krnova, aby v úterý 28. června společně s pamětníky, potomky německých rodáků a s českými studenty a učiteli krnovských středních škol udělali další důležité gesto. Češi a Němci se společně vydali autobusy po trase hladového pochodu. Česko-německou akci nazvali Pochod Smíření 2022, protože část trasy v Zátoru symbolicky společně ušli pěšky. Byly to dva kilometry, které dokázali pěšky ujít i pamětníci ve věku přes osmdesát let.

Kříž na Videlském sedle

Oběti z řad účastníků Hladového pochodu uctili ceremoniálem na Videlském sedle, kde stojí pamětní kříž. Videlské sedlo v hřebeni Hrubého Jeseníku leží přibližně v polovině hladového pochodu dlouhého 120 kilometrů. Současně je nejvyšším bodem této trasy. Jedním z těch, kdo před 77 lety osobně zažil hladový pochod, je také Günter Klemenz. Byl tehdy čtyřleté dítě, takže mu v paměti utkvělo jen pár detailů.

„Moje maminka Gerta Klemenzová pocházela z Ostružné. Otec Alfred Klemenz byl z Nových Heřminov. Dům, ve kterém jsem přišel na svět, dodnes stojí v Krnově na Fügnerově ulici. Patřil mému dědečkovi Franzi Kepnerovi, který byl zaměstnám u dráhy,“ představil se Günter Klemenz s tím, že pro něj a jeho blízké Hungermarsch začal ráno 22. června 1945.

Kočárek a kamenitá cesta Jeseníky

„Už v květnu 1945 jsme museli s matkou, babičkou a mladším bratrem náš dům opustit. Stejně jako většina Němců jsme museli jít do krnovského lágru. Co jsme jedli, nebo pili, to už si nevzpomínám. Zato si dodnes vybavím nesnesitelný latrínový pach. V paměti mi z pochodu utkvělo, jak maminka tlačila nestabilní kočárek, ve kterém jsme vezli pár věcí a ročního bratra. Kolo od kočárku stále vypadávalo. Ztratila se spona, která ho držela na ose. Cesta přes horské oblasti Jeseníků byla kamenitá, ne asfaltová jako dnes,“ vzpomínal Günter Klemenz na Videlském sedle. Když se tisíce Němců zastavily na noc v přeplněných továrnách a stodolách, dostávaly se k nim zprávy o zastřelených lidech, kteří se opozdili nebo padli vyčerpáním.

Maminka Güntera Klemenze se snažila za každou cenu pochod v zástupu vyhnanců opustit. Protože uměla česky, skutečně jí to vyšlo. „Podařilo s jí to díky ne moc přísnému strážci, u kterého se za nás přimluvil starosta Ostružné. Umožnili nám pak nějakou dobu bydlet u maminčiny sestřenice v Ostružné. Maminka později zdůrazňovala, že můj bratr ani já bychom zbytek té cesty nepřežili. Po 77 letech smíme stát na stejném místě s několika dalšímu přeživšími. To mě naplňuje vděčností. Musí to být také podnět mladé generaci, že hodnota míru je nedocenitelná. Smíření a společný život je pro nás ta nejvyšší hodnota,“ řekl Günter Klemenz, jehož životní profesí se stala chirurgie a gynekologie. Působil jako lékař dokonce v africké Rwandě zmítané etnickými boji. Dnes žije v německém Schwarzwaldu poblíž francouzských hranic.

close Němečtí rodáci z Krnovska společně se svými rodinami a studenty i učiteli krnovských středních škol uspořádali česko německou akci Pochod smíření. 28. června 2022 info Zdroj: Deník/František Kuba zoom_in Němečtí rodáci z Krnovska společně se svými rodinami a studenty i učiteli krnovských středních škol uspořádali česko německou akci Pochod smíření. 28. června 2022

Starostka Zátoru zdraví z Německa

Starostka Zátoru Salome Sýkorová pro česko-německou návštěvu objednala zákusky jako pozornost, ale ze setkání se omluvila se. „Je jí líto, že tu s námi nemůže být, ale její důvody určitě pochopíte. Právě se stala babičkou a momentálně je v Mnichově u své dcery a nové vnučky,“ vyřídila vzkaz starostky Zátoru tlumočnice Ludmila Čajanová.

Kurt Schmidt zdůraznil, že před mnoha lety našel první české partnery na krnovském gymnáziu a na radnici. Se všemi porevolučními starosty Krnova měl dobré vztahy, ale ten úplně první, se kterým si podali ruku na budoucí spolupráci, byl Bedřich Marek. Bývalý starosta Marek na Videlském sedle vzpomínal na první návštěvu Kurta Schmidta před mnoha lety.

„Chtěl bych poděkovat původním obyvatelům Krnova a okolí. Jen díky vám jsme se mohli lecos důležitého dozvědět o naší minulosti. Poznání pravdy a reality bez růžového nádechu bylo tím nejlepším východiskem pro vzájemné poznání a nalezení cesty k sobě. Dovolte, abych se bývalým obyvatelům našich končin zástupně omluvil za chování některých Čechů, kteří se v poválečných dnech zachovali brutálně,“ omluvil se Marek německým občanům, kterým se po válce staly křivdy v duchu kolektivní viny.

Program zakončila společná modlitba u památníku v krnovské zahradě vedle synagogy. Na balvanu je tam znázorněna trasa hladového pochodu: Krnov, Vrbno pod Pradědem, Vikantice, Staré Město pod Sněžníkem a Králíky. V Králíkách byli krnovští Němci naloženi do vagonů a deportováni do Německa.