Obci Široká Niva například nabídla armáda celkem devatenáct bunkrů. „Vzhledem k tomu, že je to zadarmo, tak to vezmeme. Projednali a schválili jsme to na zastupitelstvu.,“ řekla starostka Široké Nivy Alena Mátéová. V obci se už zabývali i dalším využitím bunkrů. „Boudou s tím starosti, ale využít se to určitě dá. Už jsme třeba uvažovali o naučné stezce po bunkrech,“ sdělila starostka.

Jenom málo opravdových nadšenců ví, že už existuje mototuristická trasa po předválečných opevněních. Vede z Žacléře ve východních Čechách přes Jeseník, Vrbno, Horní Benešov až do Ostravy. Zamýšlená naučná stezka by na ni mohla navazovat, nebo ji doplňovat. V obci se neobávají, že by jim převzetím bunkrů vznikly nějaké mimořádné náklady. „Údržbu to nepotřebuje žádnou. Když to vydrželo přes šedesát let, tak to bez velké údržby ještě nějaký ten rok vydrží,“ vysvětlila s malou nadsázkou Alena Mátéová.

Výstavbu nového typu lehkého opevnění pro obranu republiky v pohraničních oblastech schválilo Ministerstvo obrany Československé republiky v lednu roku 1937. Byly to právě malé pevnůstky, vojenskou terminologií zvané lehké objekty vzor 37. Konečný projekt byl hotový koncem téhož roku a v následujícím roce je české soukromé firmy stavěly z kvalitního betonu, na který používaly speciální cement. Stavba jedné pevnůstky přišla koncem třicátých let minulého století na přibližně 60 tisíc tehdejších korun. Jejich posádku tvořilo čtyři až sedm mužů. Vyzbrojení byli dvěma lehkými kulomety a puškami. Tehdejší armáda počítala s tím, že pevnůstky mohou v boji odolávat dva dny a na tuto dobu byly také vybaveny střelivem a zásobami.