V bytě Oldřicha Balána v bruntálském sídlišti se momentálně vrší krabice, do nichž ukládá veškeré kameny, které za svůj život nasbíral. A taktéž obrazy a sochy, které jako ryzí amatér vytvořil.

Náš region přichází o jednoho z nejpozoruhodnějších osobitých umělců, a to kvůli jeho neutěšenému zdravotnímu stavu. „Jsem nucen se vrátit tam, odkud jsem před léty přišel sem do Bruntálu, tedy na jih Moravy," řekl při návštěvě Deníku Oldřich Balán.

Není špitál jako špitál

Důvodem jeho stěhování jsou následky úrazů, které coby sběratel kamenů v přírodě utrpěl. A nebyly to úrazy ledajaké, několikrát šlo doslova o holý život.

„Poslední úraz jsem paradoxně neutrpěl v terénu, ale doma. Čtyři roky jsem pracoval na obraze s názvem Nostalgie, a ten mi spadl přímo na hlavu. Padesát kilogramů kamenů mi prasklo lebku, následně mi praskla také krkavice v bruntálském špitále. Pustili mě domů, prý jsem byl zdráv," uvedl Oldřich Balán.

Když jej ze špitálu pustili domů, spadl sběratel a brusič kamenů zátylkem na krompáč. „Nebýt lékařů krnovské nemocnice, kteří mě dávali do kupy, už bych tu nebyl. Podívejte, mám to zde všechno v papírech napsané. Ale nechci si jen stěžovat.

K severu Moravy jsem poměrně silně přilnul, ale budu si hold muset zvyknout na něco jiného. Sám se o sebe nepostarám. S nikým se ale neloučím, nikdy jsem se neloučil, to je blbost," konstatoval Oldřich Balán.

Komplikované dětství

Nadšený umělec vždy v životě razil heslo: tvrdý život, tvrdá muzika a tvrdé kameny. A život i tak bere, proto se neloučí.

„Na nějaké bavlnky mě opravdu neužije. Málokdo možná ví, že já vlastní rodiče ani neznal. Ani sourozence. Z politických důvodů jsem měl zakázáno žít ve své vlastní rodině. Když jsem se narodil, tátu zavřeli právě z politických důvodů, z čehož se moje maminka zhroutila nervově," prozradil Oldřich Balán.

„Táta byl v base, máma v blázinci, já pro předčasný porod v inkubátoru. Tak se odvíjel život už odmala. Proběhlo osmnáct soudních řízení, a vždy zamítli možnost, abych se ke své rodině vrátil. Až v osmnácti letech mi bylo řečeno, že mě vychovávají náhradní rodiče," vzpomínal sběratel a brusič kamenů.

Proto jej velmi mrzí chování některých lidí, nevážících si života a jeho krás. Až člověk „omlácený" životem prý pochopí, a začne si žití vážit a vychutnávat.