Stoletý odstup je mezi prababičkou Boženou Sohrovou a jejím pravnoučkem Adámkem, který se spolu s čtrnáctiletou sestrou Patricií a rodiči o prababičku stará v domku v Andělské Hoře. Babička se dožila 11. prosince sto dvou let, Adámek je na světě teprve dva roky. Přesto si oba dobře rozumějí, prababička je ještě dosti čiperná.

Na světě je velmi spokojená

Na dotaz Deníku prababička Božena Sohrová při oslavě narozenin odpověděla, že se jí daří dobře. V jejích očích je ale cítit, že ji sužuje velká bolest. „Nedávno mě propustili z nemocnice. Cítím se dobře, i když mě všechno bolí," přiznala se prababička. Jak ale vzápětí dodala, na světě je velmi spokojená. „Mám se dobře, moc, rodina se o mě postará, co si přát víc. Velmi jim za všechnu tu péči děkuji," uvedla Sohrová.

Jak to vlastně prababička dokázala, že se dožila v relativním zdravím sto dvou let? Má na to nějaký speciální recept? „Sama se tomu divím. Moje nejstarší sestra umřela, když se dožila devadesáti roků. A já už mám sto dva let. Je to i proto, že se o mě tak dobře stará vnukova manželka Zuzanka s rodinou," ujistila Sohrová, pocházející z devíti sourozenců. Sama měla pět dětí, patnáct vnuků, třináct pravnuků a dokonce desítku prapravnuků.

„Musím být velmi opatrná, nohy už mě nechtějí nosit. Zuzanka s dětmi musí pomoct a mají se mnou všichni bohužel moc práce," konstatovala oslavenkyně. Od svých čtrnácti let pracovala u sedláka v zemědělství. Sloužila u Zapletálků v Prosenici jen za jídlo a oblečení. Všechno se tehdy dělalo ručně, stroje ani žádná jiná technika, nic na poli nebylo. Božena Sohrová neměla v mládí ani své vlastní boty, taková byla chudoba.

Co říká na věk prababičky rodina

Poté se rodačka z Lázniček u Přerova přestěhovala na statek do Libavé, posléze zakoupila s manželem pozemek v Dětřichovicích u Světlé Hory. S vnukovou rodinou žije Božena Sohrová v Andělské Hoře od roku 2007. „Není bez zajímavosti, že je věkový rozdíl mezi prababičkou a mým synem Adámkem rovných sto let," upozornila Zuzana Kubičíková. Je to právě ona, na jejíchž bedrech leží největší odpovědnost za život prababičky.

„To víte, že je to náročné, starat se o staršího člověka. Prababička nechce nikoho obtěžovat, ale víte, jak to je nedá se jinak. Vzala jsem si ji k sobě, tak se o ni prostě budu starat. Je to rodinný zvyk a beru to jako mou povinnost," prohlásila Kubičíková. Dodala, že se i její máma starala s láskou o svého otce, který poslední čtyři roky ležel.

„Když naše děti uvidí, jak se staráme o své rodiče a prarodiče, budou se stejně starat o nás. Prababičku mám moc ráda, je zlatá," dodala.