„Ano, byl to šok, když jsme se to dozvěděli. Lidé byli vyplašení, ale už se jim dostalo nějakých informací aspoň od lidí z radnice. Jaká je tu nálada? Co byste řekl,“ kontruje na mé otázky Jolana Chojnová,“ rázná pětašedesátnice ve služebním autě České pošty, kde při důchodu vypomáhá. Tuto práci dělala celý život.

Příští rok se prý nic dít nebude

Nejen v kolonii, ale možná v celé Doubravě je to v těchto dnech téma číslo jedna. Podle původních informací se mělo začít s revitalizací, jak to majitel domků nazývá, už příští rok, což vyděsilo zejména ty, kteří mají nájemní smlouvy na dobu určitou a končí jím už za tři měsíce.

„Tyto smlouvy budou prodlouženy. Starousedlíkům mohu vzkázat, že minimálně příští rok se s jejich domy nic dít nebude,“ řekl už v pátek v rozhovoru pro Deník generální ředitel Heimstaden Jan Rafaj.

„Mělo by to tak být, pan ředitel mi to potvrdil, jsme v kontaktu,“ potvrdila starostka Doubravy Dáša Murycová.

A přidává poznatky přímo od obyvatel z kolonie, se kterými mluvila v neděli a ve středu, když kolonii s kolegyní ze zastupitelstva obcházely.

„Když pominu starousedlíky, tak ti, co se do kolonie nastěhovali před pár lety, chtěli z města, mít zahrádku, trochu prostoru. A teď o to mají přijít. Chápu, že se jim to nelíbí. Každý se ale k té situaci staví jinak. Jedni mi například říkali, že počítají za rok, za dva, až paní skončí na šachtě, se odstěhují na Jižní Moravu. Ale většina je samozřejmě těch, co chtějí zůstat. Taky bude záležet na podmínkách, jaké jim Heimstaden nabídne,“ říká starostka.

Půjdeme odtud leda nohama napřed, říkají senioři

Ani to však obyvatele kolonie nenechává úplně v klidu. Výhledově se jich totiž změny, demolice a stavby v této lokalitě, dotknout tak či onak. Někoho více, jiného méně.

„Já už to beru s nadhledem. Ale líto mi je hlavně starších lidí, řada z nich tu bydlí desítky let. Jen kolem nás je několik sousedů věkem 75 plus. Paní Sliwkové bylo letos 94 a žije tu 70 let. Když se jich zeptáte, zda se chtějí stěhovat, odpoví vám, že odtud půjdou jedině nohama napřed. Takto se tu na to lidé dívají,“ říká mi Jolana Chojnová a považuje prý za skandální, že lidem v kolonii zatím nikdo z Heimstadenu oficiálně nic neřekl.

Heimstaden: Všechno platí

Podle Aleše Gongola, ředitele pro vnější vztahy firmy Heimstaden, generální ředitel v pondělí osobně navštívil nájemníky ze tří domků, které se podle prvotních informací měly bourat už příští rok.

„Platí vše, co zaznělo v rozhovoru pro Deník. Pan ředitel s těmi lidmi mluvil, vše jim vysvětlil. Pokud jde o veřejné setkání, tak jsme pro, ale pouze se zástupci obce a nájemníky. Teď je především potřeba situaci zklidnit, určit si priority. Až budeme vědět více, budeme mít všechno zmapováno a na papíře, zajdeme za lidmi v Doubravě a vše s nimi probereme,“ uvedl Aleš Gongol.

Dodal, že příští rok by se možná mohly v doubravské kolonii na volných parcelách postavit první vzorové domky v rámci pilotního projektu.

Ruiny jsou nebezpečné

Koneckonců na straně od koupaliště se v kolonii právě demolují dva staré dvojdomky. Místním vadí, že tam stojí jen torza, komíny a základna. „Je to sice opáskované, ale vidíte? Někdo to serval. Když tam vlezou děcka, a ty neuhlídáte, můžou se zranit. Je to nebezpečné. Měli by to rychle zbourat a plochu uklidit,“ říká Evžen Chojna.

Se ženou bydlí v části dvojdomku hned vedle už skoro 30 let. „Nabídli nám to, ale museli jsme uhradit dluh, který tam byl. Ani mi to nepřipomínejte,“ vzpomíná Jolana Chojnová a dodává, že majitel do jejich domu nedal ani korunu.

„Všechno jsme si upravili sami. Žijeme tu slušně, ale stálo nás to sto tisíc. Nebudu tu dávat nová okna. Nebudu. Ani pozemek mi nepronajmou. Koupila bych si mobilhaus a bydlel a u lesa,“ usmívá se.

Nové domky. Ale za kolik?

Když se ale řeč stočí na slibované nové domky, úsměv se změní v ironický úšklebek. „Nový domek? Nechceme! Proč? No protože na ně něj nebudeme mít. Tam určitě nebude nájem jako teď. Slyšela jsem, co chtějí za takové domky v Rychvaldě. Tady je to samý důchodce. A i když máte hornický důchod okolo 20 tisíc, to máte tak na nájem, a co jídlo léky a další věci. To je nesmysl,“ zlobí se žena.

Z vedlejšího domku vykoukne sousedka, která náš hovor na ulici slyšela. „Neboj, Aničko, to stěhování nebude hned. My tu tvoji osmdesátku tady oslavíme. Nikam se stěhovat nebudeš,“ chlácholí trochu vyděšenou sousedku, která má jasno: „Půjdu do domova důchodců.“