Po 24 letech práce ve školství se rozhodla výtvarné tvorbě věnovat naplno. Můžete ji navštívit v centru Bruntálu v ateliéru na Revoluční 7. Provede vás svým světem, který tvoří hlavně malované oděvy z hedvábí a obrazy, ze kterých dýchá krása a harmonie. Blanka Drabová také organizuje přednášky, besedy a výstavy. V regionu pořádá módní přehlídky, na kterých ukazuje ženám, že originalitu si mohou dovolit v každém věku, a každý den.

Marian Jurečka navštívil Domašov nad Bystřicí, aby si udělal představu o technickém stavu historických nádražních budov na trati Bruntál Olomouc.
Nádraží v Domašově nad Bystřicí. Marian Jurečka: Demolice? Až poslední řešení

Jaký byl váš přechod ze školství do nové profese?

Předávání znalostí a zkušeností dětem mně hodně bavilo a nabíjelo, ale nikdy mě neopouštěla ani druhá cesta spojená s malováním a kreslením. Tak jsem se před třemi lety rozhodla vyzkoušet také jiný svět, než ten, co jsem znala ze školy. Ještě jako učitelka jsem ve spolupráci s maminkou pořádala módní přehlídky, takže jsem věděla jsem do čeho jdu.

Jak jste se od malování a kreslení dostala k textilní tvorbě?

Všechno začalo kursem malování na hedvábí. To mě nadchlo. Začalo to malovanými šátky a kravatami, ale maminka od malička ráda šila, tak brzy přišla s nápadem spojit dohromady ty naše koníčky malování hedvábí a šití. Při své oděvní tvorbě jsem si uvědomila, že hedvábí je sice úžasné, ale není to materiál pro všechny. Tak jsem začala malovat i na bavlnu a další textilní materiály. Z mého tvoření nezmizely ani malby a kresby, které mohly lidé zhlédnout na pár mých výstavách.

Jak vznikl nápad pořádat módní přehlídky?

Nejsou to typické přehlídky. Spíš něco jako umělecké večery spojené s módní přehlídkou. Nejde na nich jen o prezentaci modelů, ale také o poselství ženám, aby se víc cítily ženami. Vyjadřuji se svou tvorbou i mluveným slovem. Asi ráda mluvím, jako každá učitelka, a ráda předávám věci, které jsem načetla a vyslechla. Třeba o slovanských bohyních, ženství a jeho podobách, o impresionismu a jiných uměleckých směrech. Moje oděvy podtrhují křehkost a jemnost ženské duše, takže se to navzájem doplňuje.

Blanka Drabová vás přivítá v centru Bruntálu ve svém ateliéru na Revoluční 7. Provede vás svým světem, který tvoří malované oděvy z hedvábí a obrazy, ze kterých dýchá krása a harmonie.Zdroj: Deník/František Kuba

Kdo jsou vaše modelky?

Našla jsem ve svém okolí krásné ženy, kterým se líbí moje věci. Nejsou to klasické profesionální modelky, ale umí před publikem vystupovat přirozeně a prezentovat věci tak, jak to cítím jako autorka. Zakládám si na tom, aby mé modely předváděly ženy všech věkových kategorií.

Zmínila jste, že setkání s textilní tvorbou provázíte mluveným slovem. Jaké myšlenky touto cestou předáváte?

S přibývajícím věkem přibývá žen, které chtějí splynout s šedým davem. Já se jim snažím ukázat, že žena má právo se krásně obléknout v každém věku. Originalita je dar, kterým zvýší své sebevědomí. Měly by svou ženskost dávat najevo, aby tím prozářily své okolí. Ženy přišly na svět, aby ho zdobily svou energií. Ukazuji jim cestu, jak mohou kolem sebe šířit harmonii a pohodu. A také to, že existuje móda nejen slavnostní, ale i pro všední den.

Přestože tvoříte z nejrůznějších materiálů, základem všeho zůstává hedvábí. To je v dnešní době asi dost neobvyklé.

S maminkou tvoříme jen to, co cítíme. Módní trendy nesledujeme. Ani nějakou aktuální poptávku. Předáváme myšlenku, že hedvábí je nadčasový materiál, kterému malba dodá originalitu. Nikde mimo Bruntál, ani v daleko větších městech, neznám obchody, kde je základem nabídky hedvábí. Autorské hedvábí je samozřejmě o něco dražší, ale na rozdíl od drahých značkových věcí je originální. Ukazuji hedvábí jako materiál pro každodenní nošení.

Jan Barančík s dronem v Jeseníkách.
Pomocí dronu odkrývá tajemství Jeseníků. A s klipem z Norska zabodoval ve světě

Zmínila jste, že módní trendy moc nesledujete. Co je tedy inspiračním zdrojem pro vaši tvorbu?

Samozřejmě i já mám své inspirační zdroje, ale není to módní průmysl, ale třeba secese Alfonse Muchy, Gustava Klimta, Provence v podání Vincenta van Gogha nebo vnitřní prožitky z četby. Je to vlastně celé příběh o hledání krásy. Mám ráda své rodné město, takže se snažím své okolí něčím obohatit. Pořádám různé inspirativní přednášky, třeba na téma zvyky a tradice Slovanů, soužití s přírodou nebo také čtvrtky pro ženy, na které zvu zajímavé hosty, například zpěvačky nebo spisovatelky.

Prochází vaše tvorba nějakými změnami? Mění se například vaše oblíbené barvy?

Rozhlédněte se kolem. Často si říkám, že už konečně půjdu do nových barev, ale vždycky mě to vrátí k růžovým a fialkově modrým tónům. Také se mi tam opakuje podobná symbolika jako sevřené rty nebo zavřené oči. Rty, které promlouvají slova, já věřím v jejich sílu. Zavřené oči symbolizují zvnitřnění, návrat k sobě, ke svému Já. A samozřejmě také vážky, můj oblíbený symbol proměny. Připomínají nám, že se musíme nejdřív zakuklit, než vnitřně pochopíme, proč máme roztáhnout křídla a žít svobodně, radostně a volně.

Vaše obrazy často tvoří křivky vedené jedním tahem, ze kterých je patrná jistá ruka. Jak toho lze dosáhnout?

Nejdřív musím mít téma budoucího obrazu nějak vnitřně prožité v hlavě, a pak už ruka kreslí sama. Někdy mi stačí slovo a já kreslím, protože každé slovo v nás vyvolá určitou představu. Divák by ale neměl řešit, co jsem cítila, když obraz vznikal. Každý ať si v obraze najde to své. Proto tam často nejsou obličeje, aby něco zůstalo tajemné, jen v náznaku. Je to výzva divákovi, aby zkusil obraz svou fantazií dotvořit, aby do mých obrazů vložil svůj osobní prožitek. Někdy je krásné to neviditelné, to co máme uvnitř, to co nelze vidět, ale to co lze cítit, tím obohatíme své životy….všichni víme, že v jednoduchosti je krása.