Kdo byl vlastně biskup Nathan, který se stal tak pozitivním symbolem pro Čechy, Němce i Poláky?

Biřmování v Krnově

Josef Martin Nathan se narodil roku 1867 v polských Tlustomostech, které leží kousek od Opavy. V Tlustomostech se tehdy hovořilo moravsky, poněvadž tato obec patřila k olomoucké diecézi.

Když mu byly dva roky, stěhovala se jeho rodina na Hlučínsko, kde se stal uvědomělým katolíkem. V té době probíhal spor Německa a Pruska s katolickou církví, takzvaný kulturkampf – kulturní boj. Nathan studoval gymnázium v Hlubčicích, ale svátost biřmování musel přijmout v Krnově, protože v Hlubčicích na pruské straně hranice už to bylo zakázané.

Vyzkoušel si politiku

Po maturitě si Nathan zvolil studium teologie. V roce 1891 byl vysvěcen na kněze a svou primici sloužil v Hlučíně. Jeho první působiště bylo v Závišicích mezi Krnovem a Hlubčicemi. Od první chvíle pracoval samostatně, neboť tamní farář byl nemocný.

V roce 1892 byl jmenován kaplanem farnosti v pruských Bránicích , kde vykonal své největší životní dílo. Kromě duchovní, kulturní a společenské činnosti získal i zkušenost s politikou, protože v letech 1914–1918 byl poslancem v berlínském Říšském sněmu za okres Hlubčice.

Podporoval seminář v Bruntále

Josef Nathan se ve svých farnostech zapsal jako stavitel a člověk se sociálním cítěním. Díky němu se řeholnice z kongregace Mariánek v Branicích staraly o nemocné na těle i na duši, o děti a mládež. Původní malý klášter se čtyřmi sestrami se během dalších čtyřiceti let rozrostl ve velké dílo: léčebný a pečovatelský ústav Městečko milosrdenství.

Pečovali tam o víc jak dva tisíce nemocných. Používali nejmodernější technické vymoženosti, například v té době nevídané ústřední topení. Nathan rovněž založil Hornoslezskou společenskou tiskárnu, vydával noviny, podporoval Arcibiskupský chlapecký konvikt v Hlubčicíh a také Arcibiskupský chlapecký seminář v Bruntále.

Generální vikář 
a cestovatel

Po první světové válce pruské Hlubčicko zůstalo olomouckému arcibiskupství. V roce 1921 arcibiskup jmenoval Nathana generálním vikářem pro celou pruskou část olomoucké arcidiecéze. Kromě toho také začal cestovat. Navštívil Itálii, Francii, Španělsko, severní Afriku, Norsko, Špicberky, Svatou zemi i Egypt.

Mše svatá v bazilice svaté rodiny v Branicích s ostatky Josefa Nathana. Po obřadech byla rakev vložena do mramorového sarkofágu v zadní časti kostela.Zdroj: Pavel Zuchnický

Josef Martin Nathan byl po válce odklizen do ústraní opavského kláštera, kde zesnul v lednu 1947. V listopadu 2014 se s ním rozloučili Opavané v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem (na snímku). Poté byla rakev s ostatky biskupa Nathana převezena do Polska a uložena v Branicích, kde vybudoval své životní dílo: léčebný a pečovatelský ústav Městečko milosrdenství. foto: Pavel Zuchnický

Kázal česky i německy

Když v roce 1938 Sudety obsadil německý wehrmacht, bylo rozhodnuto, že na územích pod říšskoněmeckou správu převezme jurisdikci právě Josef Nathan. Tak se pod jeho správu bezděčně dostala i farnost v Krnově.

Nathan se ocitl v komplikované situaci. V době sílícího nacionalismu se ukázalo, jaká je výhoda, že od dětství mluví několika jazyky. Komunikoval se všemi jejich vlastní řečí a vedl kázání v němčině i češtině.

V roce 1943, u příležitosti jeho 75. narozenin, se mu za to dostalo ocenění z Říma. Byl přes odpor německých úřadů jmenován světícím biskupem pro německá území olomoucké arcidiecéze. Pedagogickou činnost mu ale nacisté zatrhli. Škola v Bruntále byla zrušena a její poslední ředitel P. Karl Schrammel byl v roce 1941 zatčen a v roce 1945 zastřelen.

Madonu z Krnova 
do Dachau

Také mnozí kněží blízcí Nathanovi byli odvlečeni do koncentračních táborů. Biskup Nathan na Velikonoce 1943 zorganizoval propašování sochy P. Marie z krnovského kláštera salvatoriánů na Cvilíně do kaple v táboře Dachau.

Když nacisté začali provádět povinnou sterilizaci a eutanázii postižených, biskup Nathan nevydal ani jednoho ze svých nemocných. Pacienti byli z Branic posíláni do rodin do domácího ošetřování.

Zesnul v Opavě

V březnu 1945 začalo letecké bombardování, které ústav v Branicích těžce zasáhlo a neobešlo se to bez obětí na životech. Biskup Nathan dokázal vyjednat několikahodinové příměří válčících stran a zorganizovat evakuaci 600 nemocných do bezpečí na Šumpersko.

Když se v červnu vrátil zpět, našel v Branicích jen zbořeniště. Ve vysokém věku viděl zkázu toho, co celý život budoval. Kromě toho musela většina německých kněží a ošetřovatelek opustit Polsko. Během dvou let se mu podařilo částečně obnovit provoz ústavu, ale církevní budovy byly zestátněny a on byl z Branic vyhoštěn.

Bylo mu dovoleno odejít do Československa. Chtěl zůstat co nejblíž svých Branic, tak byl v prosinci 1946 již velmi nemocný převezen do Opavy. Tam 30. ledna 1947 zemřel v klášteře Marianum. V roce 2014 byly jeho ostatky převezeny z Opavy do Polska, aby se mu splnilo jeho poslední přání spočinout k věčnému spánku v milovaných Branicích.

Zpracováno podle podkladů Ludmily Čajanové