Od útlého věku má zálibu v četbě Ladislav Olejníček, žurnalista a současně asistent poslance Parlamentu ČR Ladislava Velebného. Televizi téměř nesleduje, nemá mu prý co nabídnout. V dětství četl knížky Jaroslava Foglara i jiná dobrodružná či cestopisná dílka. Jak šel čas, procházel i jeho vkus proměnou.

V současnosti čte historické knížky, romány, třeba ty s tématikou příběhů o soudci Ťi (fiktivní postavě, hrdinovi staročínských detektivek) či díla Vlastimila Vondrušky. „Zajímám se o společnost, dostal jsem se tak logicky i ke knihám se sociologickou tématikou,“ řekl Ladislav Olejníček. Jeho vkus dokazuje i právě rozečtená kniha Jana Kellera s názvem Tři sociální světy, Sociální struktura postindustriální společnosti. Doménou Ladislava Olejníčka je četba historická.

„Poutavá je v postatě jakákoliv kniha s touto tématikou. Málokdo ví, že sedmiletá válka probíhala i v Americe, kde sváděli Angličané a Francouzi boje s indiány,“ uvedl čtenář Olejníček. Sedmiletá válka probíhala v časech vlády Marie Terezie i na území Česka. Nedávno si přečetl Olejníček s chutí opětovně historický román Umberta Eca Jméno růže. Chtěl dílu lépe rozumět v dějinných souvislostech, proto zároveň studoval církevní dějiny.

„Na jedné straně kniha pojednává o vraždách, ve druhé rovině řeší zásadní věci, které tehdy hýbaly světem. Lidé, kteří vlastně prováděli stejné věci, tak jedni byli prohlášeni za kacíře a druhé církev naopak vyzdvihovala,“ rozebral skryté motivy románu Olejníček.

Jak říká, všechno má své důsledky. Bez reformace by nebyl kapitalismus. „Dnes je doba také taková dá se říct přelomová. Dochází k destrukci sociálního státu. Dřív šlo pouze o nerovnost mezi lidmi, dnes se vyvinula až v nesouměřitelnost, nespravedlnost. To přece nemůže dobře dopadnout,“ uvažoval Olejníček. Těší se z ochoty prodavaček knihkupectví Librex, které mu čtivo na přání shánějí: „Mají vymakaný systém mezi prodejnami. Ještě se mi nikdy nestalo, že by mi nesehnali knížku, kterou jsem potřeboval.“