Vedli vás k hudbě už rodiče?

Ano, vedli. Můj tatínek byl hudebník, hrál v dechovce a jeden čas ji i vedl. Hrál na hodně nástrojů a ze začátku nás učil doma na harmoniku a housle, ale potom zjistil, že bude lepší, když nás to bude učit někdo jiný. Byly jsme tři a všechny tři jsme hrávaly.

Kdybychom si to chtěly rozmyslet, tak to nebylo jako dnes, kdy dítě už nechce chodit do kroužku. Musely jsme, ale nás to i bavilo.

Nevadilo vám tedy, že jste musela chodit?

Ne, nevadilo. Někdy jsme si dělaly legraci, že po prázdninách už nepůjdeme, ale to se tatínek na nás jenom podíval a to stačilo. Moje sestry ještě chodily na dechové nástroje a já jsem předstírala, že nemám dech, abych nemusela chodit na klarinet. To mě potom i mrzelo.

Na jaké nástroje hrajete?

Já hraji na klavír, varhany, harmoniku a malinko na kytaru.

Jakou hudbu máte ráda?

Hlavně barokní a renesanční. Mám ráda Bacha, Vivaldiho a Händla. Ze současných umělců Karla Jenkinse, Ola Gjeilo a samozřejmě našeho úžasného Jiřího Pavlicu. Dnes jsem si třeba k vaření pustila Jarka Nohavicu. Když se chci uvolnit, tak poslouchám třeba jeho.

Jak vybíráte písně do sboru?

Hledáme. Jsou to hodiny strávené na internetu. Někdy jsou i dvě v noci a já zrovna na něco narazím a řeknu si, že se na to podívám zítra, a ten další den už to třeba ani nenajdu. Když se nám líbí nějaká skladba a máme ji v notách, tak se podíváme na YouTube, jak zní od jiných sborů, a jestli do ní máme vůbec jít.

Potom to i našim členům ukážeme, ať vědí, jak chceme, aby to znělo.

Jak často obměňujete repertoár? Vracíte se i k písním, které jste zpívali dříve?

Stane se nám, že občas vytáhneme něco, co jsme zpívali před několika lety, ale z nových členů už to nikdo nezná. Teď je to třeba nová skladba Modlitba za vodu od Jiřího Pavlici. Určité skladby zpíváme už dlouho a říkáme si, jestli je máme vůbec ještě zařazovat, ale lidem se pořád líbí, protože je znají.

Já si říkám, že i Karel Gott zpívá už dvacet let jednu písničku, a lidé ji pořád chtějí.

Vaše dcera Lenka žila v Anglii a teď je v Rakousku. Stýská se vám po ní?

Ano, velmi. Je uměleckou vedoucí našeho sboru, a když je tady, tak jsem ráda, že nám pomůže.

Líbilo se vám v Innsbrucku, kde žije?

Moc ráda tam jezdím. Klidně bych se tam přestěhovala. Možná že kdybych tam byla déle, tak by se mi tam tak moc nelíbilo, ale na tu chvíli jsem úplně nadšená jak tamější přírodou, tak lidmi. Když se potřebuji srovnat, tak si tam na čtrnáct dní zajedu. Možná je to i tím, že člověk vypadne z malého města.

A co Česká republika?

Mně se tady líbí moc. Na dovolenou nemusím jezdit do zahraničí, klidně bych projezdila celou republiku. Mám ráda jižní Moravu nebo i jižní Čechy. Samozřejmě i naše hory, protože turistika je mým velkým koníčkem. Z měst mám ráda Opavu a Olomouc.

Bernardina MereďováVěk: 63 let
Zájmy: plavání, turistika
Rodina: manžel Antonín, dcery Jana, Eva a Lenka

Radka Krčová