Své o tom ví Barbora Strouhalová, která ještě nedávno sama závodila a několikrát dosáhla na titul mistryně republiky. V současné době trénuje své nástupce.

Začněme trošku šířeji. Co to je vodní záchranářství?

Je to sport, plavání obohacené o zachraňování lidí. Není to jen plavání z jedné strany bazénu na druhou, ale jsou tam i technické disciplíny.

Co to tedy všechno zahrnuje?

Většinou ploutvové disciplíny. Tahání modelu, což je figurína, která simuluje utopeného člověka. Nebo i další praktické věci. Třeba máme na závodech uzlování, zdravovědné testy i všeobecný přehled.

Kdy začít s tímto sportem?

Máme v oddíle i pětileté děti.

Jak se člověk k vodnímu záchranářství dostane? Není to úplně medializované odvětví. Jaký je zájem?

Zájem je celkem veliký na to, že o tom lidi nemají vůbec povědomí. Letos nám přišlo třicet nových dětí a každý rok to má vzestupnou tendenci. Někteří začnou třeba v oddílu plavání a tam jim řeknou, že na to nemají, tak to zkusí u nás. U nás jsou podmínky úplně o něčem jiném. To plavání je podobné, ale je k tomu mnoho dalších věcí a v těch našich disciplínách mají šanci se prosadit.

Jakou máte členskou základnu?

Do našeho oddílu chodí sedmdesát dětí a o ně se stará deset trenérů.

Přečtěte si také: Podmínky pro lyžování jsou v Jeseníkách stále slušné

Poměřujete se nějak i s jinými oddíly, jezdíte na soutěže?

Ročně jezdíme asi na osm závodů a každým rokem objevujeme a zkoušíme nové závody. A jsme úspěšní. Pro děti je to odměna za celoroční dřinu, že můžou jít někam předvést to, co umí.

Můžete říct největší úspěch, kterého oddíl dosáhl?

Stoprocentně junior Petr Vítek, který je českým reprezentantem ve vodním záchranném sportu. Předloni byl na mistrovství Evropy a loni na mistrovství světa.

Takže vodní záchranářství je rozšířeno po celém světě?

Je to celosvětové. Obrovskými velmocíemi jsou třeba Francie, Nizozemí nebo Velká Británie. Jenom u nás se o tom sportu moc nemluví a neví se o něm. Pořád jsme za těmi velmocemi kousek pozadu, ale každým rokem se ten rozdíl smazává.

A jak je tento sport rozšířený u nás v republice?

U nás je dvacet až třicet spolků, třeba Praha, Neratovice, Sokolov. V Moravskoslezském kraji jsme hlavně my a Ostrava, ale ta nemá mládež, tam jsou jen dospělí. V celorepublikovém hodnocení patříme k té absolutní špičce.

Jak jste se vy dostala k vodnímu záchranářství?

Pro mě to bylo snad jediné, co jsem mohla dělat. Byla jsem dost nešikovná, tak naši říkali, že v bazéně si nemůžu moc ublížit, leda se utopit. Tak jsem začala plavat. A už jsem u vodních záchranářů čtrnáct let. Přišla jsem někdy v první třídě a teď už trénuji děti, třetím rokem.

Co pro vás osobně znamená tenhle sport?

Je super pocit, když vidíte, že i děti by si dokázaly poradit v nečekané situaci. Stalo se nám, že jsme byli někde na závodech a našli jsme pána ležícího na chodníku. A všechny ty děti už automaticky věděly, co mají dělat. Volaly samy, mluvily se záchranáři. Takže tenhle sport je hrozně praktický do života. Plavání je super, ale tím, že je ještě učíme první pomoc, tak je žádná situace nepřekvapí.

Vy sama závodíte?

Teď už ne, ale závodila jsem dlouho.

Pochlubte se nějakými úspěchy…

Jsem jenom několikanásobná mistryně republiky. (směje se) Asi trojnásobná, když neberu družstva a štafety. Ale na Petra Vítka momentálně nemá nikdo, to je naše největší hvězda.

Přečtěte si také: Ve vodě na Libavé se objevil uran