V listopadu 1938, v období velkého říšského pogromu, takzvané křišťálové noci, hořely synagogy na celém území, které ovládalo nacistické Německo. Například sousední Opava si včera připomenula sedmdesáté výročí zničení své synagogy. Za to, že krnovská synagoga existuje ještě dnes, vděčíme odvaze tehdejších krnovských radních. Namísto synagogy nechali vypálit jen obřadní síň na židovském hřbitově a fotky tohoto spáleniště poslali nadřízeným do Berlína společně s hlášením o splněném úkolu – zničit synagogu. Díky tomu podvodu krnovská synagoga stojí dodnes a současně figuruje na dobovém seznamu vypálených židovských památek.

Synagogu architekta Ernsta Latzela německy hovořící Krnované tajně přestavěli na tržnici. Radním, který přesvědčil své kolegy o nutnosti zachránit synagogu, byl Franz Irblich. Jeho syn Helmut Irblich je posledním žijícím přímým svědkem akce na záchranu synagogy. Po sedmdesáti letech se do synagogy vrátil, aby zde vzpomínal na události, které prožil jako osmiletý hoch.

„Moje role odpovídala mému věku. Mým úkolem bylo na kole vozit do synagogy horký čaj v pětilitrové bandasce pro skupinu asi deseti pracovníků, kteří tam narychlo odstraňovali židovské symboly. Čaj vařila maminka v našem bytě, jeho dnešní adresa je Blahoslavova 9. Vzpomínám si, jak na čerstvě nabílených stěnách synagogy ještě místy prosvítaly původní nápisy. Lavice byly narovnané při stěnách, protože uprostřed synagogy byly kovové koše, ve kterých hořel koks, aby stěny co nejrychleji vyschly a aby kysličník uhličitý urychlil tvrdnutí vápna. Už zde byla také připravena nová deska s velkým nápisem Tržnice,“ představil své osobní zážitky Helmut Irblich, dnes již penzionovaný stavitel ze Schweinfurtu.

Lidé, kteří tajně přestavěli synagogu na tržnici, byli zaměstnanci jeho otce Franze Irblicha. Ten se uznání za záchranu krnovské synagogy nikdy nedočkal. Jako významný podnikatel, majitel krnovské stavební firmy a pily v Krásných Loučkách-Kobylí, musel být také členem NSDAP. Proto si po válce odseděl deset let ve věznici v Opavě a krátce po propuštění zemřel.

Dnes už se přesně nedovíme, zda hlavním motivem záchrany synagogy byla úcta k božímu stánku, liberální smýšlení radních, lítost nad nádhernou stavbou nebo pragmatismus. Podle některých historiků je možné, že ze strany krnovských radních šlo o projev švejkovství, které bylo inspirováno podobnou krnovskou událostí v 18. století. Tehdy krnovští měšťané obešli nařízení Josefa II. a privatizačním trikem zachránili poutní kostel na Cvilíně.