Když byla válečná loď Royal George spuštěna v únoru 1756 na vodu, všichni uznale pokývali hlavou. V loděnici Woolwich u Londýna ji stavěli devět let. Na délku měřila 55 metrů, její posádku tvořilo zhruba 600 mužů a na několika palubách nesla 100 děl. Šlo o největší válečnou loď světa a první plavidlo, jehož výtlak přesáhl 2000 tun.

Archeologové zkoumají přes 2400 starý vrak.
Jak v antice stavěli lodě? Přes 2400 let starý vrak nabízí pozoruhodné svědectví

Royal George se zapojil do sedmileté války, prošel americkou válkou za nezávislost a svedl řadu bitev se španělským loďstvem. Utrpěl několik šrámů, přesto nebyl nikdy potopen. Jeho osudný den nastal až po 26 letech služby paradoxně v bezpečí britského přístavu.

Lajdáctví a lenost

Koncem srpna 1782 loď kotvila na jihu Anglie v oblasti Spithead, která byla dobře chráněná díky nedalekému ostrovu Wight. Na plavidle se jako vždy prováděly drobné opravy a nakládaly se zásoby. Co nevidět se mělo vydat v čele flotily ke Gibraltaru a prolomit tamější španělskou blokádu.

I proto kapitán Martin Waghorn, který lodi velel teprve čtyři měsíce, zakázal posádce výlety na pevninu. Zřejmě se bál, že by se mu někteří námořníci nevrátili. Na oplátku ale povolil návštěvy na lodi. Na palubě tak přibylo zhruba 200–300 příbuzných a podle odhadů také až 100 lehkých žen.

Svitek objevený na nalezišti Kumrán v Izraeli
Změní archeologové historii? Svitků od Mrtvého moře může být mnohem více

Přítomnost dalších stovek lidí by pro tak velkou loď nebyla za normálních okolností žádným problémem, přesto šlo o jednu ze zdánlivě nenápadných příčin blížící se katastrofy. Dalším střípkem do smutné skládačky se stalo čištění trupu od usazených korýšů. Aby se přístavní dělníci lépe dostali pod čáru ponoru, požádali o naklonění lodi na levobok. Toho bylo docíleno přesunutím desítek těžkých děl a také části balastu na samém dně lodi. Šlo o běžnou praxi a na první pohled se opět nejednalo o nic nebezpečného.

Jenže naklonění lodi se rozhodly využít i zásobovací čety. Proč by zboží pracně vyzvedávaly na horní palubu a pak snášely do útrob plavidla, když ho mohly ze svých malých lodí pohodlně nakládat střílnami na boku přímo do podpalubí.

Při naklonění lodi se sice měly na dotčené straně střílny uzavřít, jenže nikdo z hlavních velitelů průběh všech prací nekontroloval a nekoordinoval. Poslední kapkou, která vedla k potopení válečného kolosu byla menší šalupa, která měla výtlak asi 50 tun a přivezla náklad rumu. Posádka Royal George začala sudy s nadšením nakládat, samozřejmě opět střílnami na nakloněné straně.

Obrovská exploze

Netrvalo dlouho a jeden z tesařů si všiml krys prchajících z podpalubí. Neklamná známka, že loď nabírá vodu. Okamžitě vyrozuměl nejbližšího důstojníka, ale ten jen mávl rukou. Záhy se začala řinout voda dovnitř samotným střílnami a to už dal kapitán Waghorn příkaz k narovnání lodě. Jenže bylo pozdě.

Objevení vraku lodi
Nejstarší dochovaný vrak lodi na světě. Archeologové hlásí objev starý 2400 let

Royal George se během několika minut potopil do zhruba dvacetimetrové hloubky. Na palubě bylo asi tisíc lidí včetně 300 žen a několika desítek dětí. Zachránit se podařilo 255 osob, z čehož bylo 11 žen a jedno dítě.

Mezi obětmi byl i admirál celé flotily Richard Kempenfelt, který se kvůli zaseknutým dveřím nedostal ze své kajuty. Naopak kapitán Waghorn přežil. Později stanul před vojenským soudem, ale vyvázl bez trestu. Armáda totiž neštěstí svedla na ztrouchnivělé dřevo v trupu, které při naklonění lodi nevydrželo a prasklo.

Vrak Royal George desítky let překážel v rušném přístavu. Až v roce 1782 se za pomoci potápěčského zvonu podařilo vyzvednout první děla. V roce 1840 byla loď rozmetána na kusy při řízené explozi, která rozbíjela okna i v několik kilometrů vzdáleném Portsmouthu. Ve stejném roce začal na Trafalgarském náměstí v Londýně růst Nelsonův sloup. Na jeho stavbu dělníci použili i materiál z několik roztavených děl z lodi Royal George.

Francouz Jean-Jacques Savin a jeho oranžový barel
Dobrodruh hodlá pokořit v jednasedmdesáti Atlantik. V třímetrovém sudu