Kliknutím zvětšíteJe tomu právě 30 let. Dne 16. října 1991 ve 12:39 přijel v modré dodávce Ford Ranger ke killeenské kafeterii pětatřicetiletý nezaměstnaný bývalý námořník George Hennard. A přivezl si s sebou pistole Glock 17 a Ruger P89.
Osmadvacetiletý automechanik Tommy Vaughn, zaměstnaný v nedalekém autosalonu, si spolu s osmi kolegy z práce právě vyzvedl u obslužného pultu oběd a chystali se přejít do zadní části restaurace, kde si chtěli sednout, když Hennard prorazil vozem výklad a najel přímo před pult. Vaughn si objednal smažené ryby a zeleninu. Dodnes je přesvědčený, že mu život zachránilo to, že se výjimečně rozhodl nedat si dezert, který si jinak při obědě běžně dopřával.
„Vážil jsem tehdy už 124 kilo. Kdybych se byl zdržel o ty dvě vteřiny, co bych se koukal na dezerty, byl bych u pultu právě ve chvíli, kdy tam vrazil ten vůz,“ řekl před dvěma lety listu Reporting Texas.
Masakr na Den šéfa
Šestnáctého října se ve Spojených státech slaví takzvaný Den šéfa či Šéfův den (Boss Day), tedy den, kdy zaměstnanci děkují svým šéfům za to, že na ně byli celý rok hodní a laskaví. V restauraci proto bylo kolem 150 lidí.
Hennard do nich začal střílet, ještě když seděl uvnitř vozu. Jeho první obětí se stal veterinář Michael Griffith, zasažený zřejmě náhodnou střelou, protože vrah, jak se vzápětí ukázalo, se hodlal zaměřit na ženy.
Těsně poté, co se Griffith zhroutil, vyskočil Hennard z dodávky, pistole v obou rukách, a začal řvát: „Všechny ženský z Killeenu a z Beltonu jsou zmije! To jste mě a mí rodině udělali! Tohle mi udělal beltonskej okres… a tohle je den odplaty!“
Pak začal pálit. Kroužil po jídelně a selektivně se zaměřoval na ženy. Jakmile si nějaké všiml, utrousil: „Ty děvko!“ a začal do ní střílet.
Vaughn s kolegy se schovali pod stůl vedle velkého okna v zadní části místnosti. Automechanik ležel na zemi pokryté nějakým šedivým linoleem a hlavou mu letělo: „To je konec. Umřu na týhle hnusný podlaze!“
Velký muž a velké okno
Hennard si mezitím vyhledával další a další oběti. Poblíž obslužného pultu si všiml ženy krčící se pod lavicí. „Schováváš se přede mnou, kurvo?“ zeptal se a vzápětí ženu zabil. Podobně oslovil těsně před smrtícím výstřelem muže ukrytého pod stolem jménem Steve Ernst. Ernst, který byl v restauraci na obědě s dalšími členy své rodiny, se převalil a držel se za břicho.
Střelec se od něj odvrátil a zaměřil se na další objekt, ženu s malým dítětem v náručí. Ta měla štěstí, protože nevypálil, ale jen na ni zaštěkal: „Ty s tím děckem – vypadni, než si to rozmyslím.“
Žena samozřejmě okamžitě uposlechla a Hennard se opět obrátil k Ernstově rodině: vypálil na jeho ženu, ale netrefil přesně; střela prošla Ernstově manželce paží a zabila místo ní její matku, sedmdesátiletou Ellen Henehanovou. A střelec pokračoval pořád dál a neustále si hledal nové terče - a také je nacházel.
„Znělo to, jakoby praskaly žárovky, ale pálil do lidí,“ vzpomínal později Vaughnův kolega Paul Labombard, který se také schovával pod stolem.
A Vaughn uslyšel hlas další své kolegyně, která ležela vedle něho. „Jde sem!“
Obrovitý, více než dva metry měřící a přes metrák vážící muž se rozhodl. Těžko říci, zda šlo o akt odvahy nebo zoufalství, ale najednou vyskočil zpod stolu, pod kterým se dosud ukrýval, a vrhl své mohutné tělo přímo proti velkému oknu. „Vzpomínám si, jak mi projelo hlavou, že jsem vůbec netušil, jak moc se to sklo dokáže prohnout,“ vzpomínal později. „Koutkem oka už jsem viděl vnější rám, když konečně prasklo a já vypadl ven.“
Vaughnova akce vytvořila únikovou cestu pro ostatní. Desítky lidí se sice při útěku navzájem tlačily, strkaly a narážely, přesto se však otvorem, který Vaughn „vyrobil“, dostala do bezpečí až třetina lidí v restauraci. Celkem přežilo masakr asi 125 návštěvníků, včetně Vaughna a všech jeho kolegů.
„Necítím se jako hrdina. Snažil jsem se jen zachránit,“ komentoval to později skromně odvážný automechanik. Svůj „tygří skok“ proti sklu přežil téměř bez zranění, sklo ho jen pořezalo na ruce, což si později vyžádalo osm stehů.
Mstil se ženám
To už se k místu sjížděly policejní vozy. Policisté opakovaně vyzvali Hennarda, aby se vzdal, ale ten měl na všechno jen jednu jedinou odpověď: „Zabiju další!“
Policisté neměli jinou volbu než sáhnout také po zbraních. Zasáhli Hennarda dvakrát do břicha, zabiják ale pořád žil. A pořád střílel. Skončil až ve chvíli, kdy jednu z pistolí úplně vystřílel a v druhé mu zbýval poslední náboj. Ten si pak vpálil do hlavy.
V restauraci zůstalo kromě něj 23 zabitých lidí a dalších 27 zraněných. A vyšetřovatele případu čekal úkol zodpovědět složitou otázku: proč něco tak strašného spáchal?
Ukázalo se, že Hennard byl samotářský agresivní muž s výbušnou povahou, kterého v roce 1989 vyhodili z práce kvůli držení marihuany a vyvolávání rasově motivovaných hádek a rvaček. V únoru 1990 se pokusil k námořnictvu vrátit, ale jeho žádost byla zamítnuta.
Také se zjistilo, že nenáviděl ženy. Den před masakrem, 15. října 1991, kdy shodou okolností právě slavil pětatřicáté narozeniny, se v televizi právě řešil případ soudce Nejvyššího soudu, Afroameričana Clarence Thomase, jehož jeho podřízená, právnička Anita Hillová, obvinila, že ji opakovaně obtěžoval sexuálními narážkami.
Hennard tento spor sledoval v pouliční restauraci, kde si dával cheeseburger a hranolky. „Najednou vybuchl vzteky,“ vypověděl později manažer restaurace Bill Stringer. „Když v televizi vystoupila Hillová, mířil právě ke dveřím. A začal najednou řvát: Ty blbá děvko! Ty jeden parchante! Ty jsi otevřel dveře všem ženám!“
26
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
