Česko má moc vězňů a recidivu. Řešení? Kratší tresty, lepší práce s odsouzenými

„Známe mnoho klientů, u kterých je jisté, že více se už trestem nepromění, ale naopak jim už škodí, přesto musejí čekat na propuštění další roky,“ říká Gabriela Kabátová, ředitelka české pobočky Mezinárodního vězeňského společenství. Odsouzeným se pak rozpadají rodiny, trpí jejich děti, k nimž si pak těžko hledají cestu, obtížnější bývá i návrat do společnosti a do práce.

Delší pobyt za mřížemi člověka často mění pod vlivem dalších vězňů k horšímu a může se stát na vězení závislý. „Budoucností by měla být spíše terapie v malých skupinkách než velké depresivní vězeňské kolosy, které nevedou k vytváření dobra v odsouzených, slouží spíše jako dočasná izolace,“ popsala Kabátová.

Vyráběl a prodával pervitin. Čas za mřížemi si muž krátí psaním pohádek

Většině vězňů by dle ní pomohla každodenní skupinová a individuální péče, stejně jako ubytování v jiném prostředí a jiný přístup personálu, který nemusí být vždy jen nelaskavý a přísný. „Při jakékoliv zásadní změně ale vždy zůstanou jedinci, které bude nutné zamknout na hodně západů,“ dodala.

Důležitý není jen trest, ale i náprava

Jak říká výzkumnice Eva Krulichová ze Sociologického ústavu akademie věd, která se na vězeňství specializuje, je důležité, aby žalář nejen potrestal pachatele a odradil ho od dalších zločinů, ale aby se pokusil i o jeho nápravu výchovnými a vzdělávacími programy. „Pobyt ve vězení představuje začátek dlouhé a trnité cesty za svobodou. V momentě, kdy si člověk odpyká svůj trest, potřebuje podat pomocnou ruku,“ uvedla. Jeho úspěšný návrat do společnosti se totiž nevyplatí jen jemu, ale celému státu. Vždy, když je to možné, by proto doporučovala alternativní tresty.

Z věznic dle slov Gabriely Kabátové neodcházejí polepšení lidé, spíše zlomení nebo ještě více naštvaní, kteří těžko mohou začít nový pěkný život. Brání jim v tom i praktické problémy: kdo nemá rodinné zázemí, úspory ani bydlení, nedostává se mu peněz ani jídla. Na první dávku v hmotné nouzi čeká dva měsíce a během nich se dá často znovu na dráhu zločinu, i když nechtěl. Těmto lidem se snaží pomáhat některé neziskovky včetně Mezinárodního vězeňského společenství a pracovat s nimi v nejtěžších měsících po propuštění. A také státní Probační a mediační služba. Ta dohlíží na pachatele v alternativních trestech, pomáhá lidem vracejícím se z vězení i obětem trestných činů nebo zprostředkovává setkání a domluvu mezi obětí a pachatelem.

Domácí vězení

Tiskový mluvčí Služby Martin Bačkovský vidí jako problematickou nepřiměřenou délku alternativních trestů. Když se nevykonávají řádně, dotyčný skončí ve vězení. Upozornil také na příliš nízký počet probačních úředníků, který neumožňuje více snížit recidivu.

Drogy do věznice? Pašují je v sušenkách, rouškách i tělesných otvorech

„Počet vězeňské populace by navíc mohl klesnout o ty odsouzené, před kterými společnost nemusíme nutně chránit, protože nejsou nebezpeční, ale mají být potrestáni za neplnění nějakých povinností,“ doplnil.

Bačkovský by se také přimlouval za častější ukládání domácího vězení. Odsouzený může chodit do práce a pobývat doma se svými blízkými, trest je i tak velmi náročný. „Rok či dva chodíme pouze do práce a domů, o víkendech a svátcích musíme trávit celý čas doma, nemůžeme nikam doprovodit rodinu, jde o velký zásah do svobody člověka,“ vysvětlil.