Plukovníka Jaroslava Kulíška proslavil únos a útěk v Gruzii

Plukovníka Jaroslava Kulíška proslavil únos a útěk v Gruzii Ministr obrany Lubomír Metnar 29. října 2019 jmenoval do hodnosti plukovníka ve výslužbě Jaroslava Kulíška a vyznamenal ho Křížem obrany státu. Toto vysoké vojenské vyznamenání ministr uděluje za hrdinství v boji, nasazení vlastního života a podobné zásluhy. Jaroslav Kulíšek pochází z Krnova a v okrese Bruntál už několikrát přednášel školákům o svých misích a životě v armádě. close info Zdroj: Archiv Deníku zoom_in Jaroslav Kulíšek se zúčastnil čtyř mírových misí české armády. Proslavila ho v roce 1998 mise vojenského pozorovatele v oblasti gruzínsko abcházského konfliktu. Jeho vzpomínky na slavný únos a útěk jsou zaznamenány v knize Týden v zajetí, která nese podtitul „Dramatický příběh českého pozorovatele OSN Jaroslava Kulíška“. V únoru 1998 spáchala skupina pod velením Goča Esebua neúspěšný atentát na prezidenta Ševarnadzeho. Pučisté cítili horkou půdu pod nohama a proto se rozhodli unést neozbrojené pozorovatele, aby ke svým požadavkům a cílům připoutali pozornost světových médií. Asi dvacet únosců se zmocnilo Jaroslava Kulíška a jeho tří kolegů ze Švédska a Urugvaye. close info Zdroj: Archiv Deníku zoom_in Aby zvýšili tlak na gruzínské orgány, umožnili zajatcům kontakt s médii, takže s uneseným Kulíškem během zajetí mluvila například novinářka Petra Procházková. Byli drženi v domě starosty, kde se několik místností změnilo v improvizované vězení. Goča dokonce žádal, aby vyjednávání s gruzínskou vládou vedl Václav Havel a řešil to s českým velvyslanectvím. Gruzínský parlament místo vyjednávání s únosci schválil nový zákon proti terorismu. Kulíšek přesvědčil únosce, aby propustili ostatní rukojmí, jednoho Švéda a dva Urugvayce a ponechali si jen jeho. Když byli únosci ve vesnici obklíčení, Goča se po anglicku vypařil. close info Zdroj: Karel Knapp zoom_in „Když jsem zjistil, že velitel skupiny mezitím utekl, z radiostanice v domě jsem se chtěl hlásit velitelům, ale jeden ze strážných mě slyšel. Únosci se strašně rozčílili a mířili na mě samopaly. Protože ale měli přijít novináři, jeden z nich řekl: „Bylo by tu moc krve, vyřídíme to s ním později.“ Pak mě zavřeli do místnosti, kde mě každých třicet minut kontrolovali. Na okně byly silné ocelové mříže, ale byl tam slabý zámek, což bylo slabé místo. Vytáhl jsem tedy z kapsy kapesní nožík a otvírákem na konzervy jsem ho vydlabal. Na oko jsem ho pak posadil zpátky a počkal jsem na další kontrolu, kdy jsem předstíral, že spím. Jak se zabouchly dveře, tak jsem vyskočil ven a utíkal jsem do čajové plantáže za vesnicí. Byl jsem překvapený, jak snadno to šlo. Čekal jsem, že mě budou pronásledovat, ale nikdo si ničeho nevšiml,“ popsal Kulíšek své vzpomínky pro Deník. close info Zdroj: Karel Knapp zoom_in Přes den se Kulíšek skrýval, a v noci se vydal na pochod. Ztratil ale orientaci, takže došel k domu starosty alias vězení, kde se už mezi tím únosci vzdali. Velitele únosců Goču do měsíce zastřelili. Protože se v mezích možností choval k rukojmím jako hostitel a díky kulturním zvyklostem vyjednávání probíhalo ve vzájemném respektu, příbuzní Goča Esebua dokonce pozvali Jaroslav Kulíška na jeho pohřeb. Pro část místních to nebyl pohřeb teroristy, ale gruzínského hrdiny a mučedníka. close info Zdroj: Karel Knapp zoom_in Kulíšek se omluvil, že ten den zrovna nemůže, protože si nemá s kým prohodit službu. Byla to pravda. Do toho pohřebního průvodu začal střílet a házet granáty maskovaný samopalník, takže se pieta zvrhla v masakr a Jaroslav Kulíšek byl nakonec rád, že tam nešel. close info Zdroj: Karel Knapp zoom_in

Plukovníka Jaroslava Kulíška proslavil únos a útěk v Gruzii