Pavel Hénik: mezi anglicky mluvícími mi psaní moc nešlo

Pavel Hénik: mezi anglicky mluvícími mi psaní moc nešlo Pavel Hénik z Krnova pracoval na Novém Zélandu i v Číně v oboru textilu a módy. Po návratu napsal román Manekýni. Nakolik je tato literární sonda do zákulisí módního průmyslu a firemní kultury autobiografická? Vnímá autor svého hlavního hrdinu kladně? To byly nejčastější dotazy na Pavla Hénika v krnovské knihovně. Pavel Hénik o autobiografii ve svém románu Manekýni neusiloval, ale připouští, že každý je ovlivněný svým podvědomím, ať už se k tomu hlásí, nebo ne. „Při psaní jsem přemýšlel obecně o malém městě, a je možné, že se mi do něj promítla nějaká vzpomínka nebo zkušenost z Krnova. Například jsem při psaní myslel na jeden konkrétní krnovský barák, ve kterém byla videopůjčovna a kousek od něj rostla třešeň. Jestli výsledek působí autobiograficky, to neumím posoudit,“ prozradil Pavel Hénik při besedě s návštěvníky knihovny. close info Zdroj: Archiv Deníku zoom_in Hlavní hrdina románu Manekýni se dostane do firmy jako nováček a udělá v ní kariéru. „To je prostředí a situace, které znám svého života. Rozhodně jsem při psaní nemyslel na hlavní postavu jako že jsem to já. Dal jsem si záležet, aby ho čtenáři neměli rádi. Aby byl trochu hajzlík. Neměl být vyloženě negativní postava, ale ani sympaťák, aby čtenáři měli o čem přemýšlet. Řada čtenářů ho vnímá stejně jako já, ale už jsem se v diskusi také dozvěděl, že pro někoho je to morální člověk a charakter. Doufám, že já nemám takovou povahu jako on,“ rozebral Hénik svůj vztah k ústřední románové postavě. Je to absolvent zemědělské univerzity, který se náhodou ocitne na pozici manažera ve firmě zaměřené na drahé značkové oblečení. close info Zdroj: Archiv Deníku zoom_in „Od nějakého konkrétního člověka si půjčím podobu a popíšu ho, a od jiného si půjčím jeho vlastnosti. Když píšu dialogy, často slyším intonaci hlasu lidí, které znám. Musím si postavu v hlavě nějak vizualizovat. Než abych ji vymýšlel úplně celou, raději se inspiruji někým z reálného života. To ale neznamená, že v té knížce je on. Baví mě něco si půjčit, a hrát si s tím,“ vysvětlil Hénik princip, na kterém se skuteční lidé stávají předobrazem jeho literárních hrdinů. Při psaní víc než na spontánní intuici spoléhá na řemeslo. „Nejsem geniální, abych napsal román jen pocitem a instinktem. Pořád si píšu poznámky, sbírám materiál, rozkresluji si to a vytvářím storyboardy na další romány,“ prozradil Hénik svou tvůrčí metodu. close info Zdroj: Deník / František Kuba zoom_in A jak se spokojený s finální podobou knihy Manekýni? „Na názvu Manekýni jsme se s vydavatelem shodli hned, ale trochu jsme válčili o obálku. Mě se nelíbila a chtěl jsem jinou. To jsem ale nevěděl, že o obálce nerozhoduje autor a dokonce ani nakladatel, ale distributor, aby se to prodávalo. Ta knížka je v podstatě drsná a smutná, a kdyby to bylo patrné hned na začátku, mnohé by to odradilo. Proto obálka působí spíše jako levný román typu bulvár. Možná to knížku trochu sráží. Škoda. Podle mě knížka nabízí trochu víc, než obal naznačuje,“ shrnul Pavel Hénik, který se k práci v módním průmyslu dostal souhrou náhod po lesnické škole. V textilním oboru pracoval také na Novém Zélandě, kde k jeho úkolům patřila také jednání s čínskými partnery. close info Zdroj: Archiv Deníku zoom_in „Přišel jsem do firmy dvou bratrů, z nichž jeden šil módu v Číně a druhý na Novém Zélandu, kde má velkou tradici výroba z vlny. Když se pohádali, mým úkolem bylo převézt výrobu z Nového Zélandu do Číny. Bylo vidět, že mě mnozí Zélanďané nemají rádi. Viděli ve mě toho, kdo zařízl jejich textilní průmysl. Ve skutečnosti jsem jen musel v řetězci příčin a následků udělat poslední zásek. Navzdory vysokému dovozovému clu textilu z Číny konkurovat nešlo, navzdory dlouhé tradici. Ke konci už mě to vůbec nebavilo. Tři roky byly akorát. Nelituji té zkušenosti, ani toho, že jsem se vrátil. Mezi anglicky mluvícími mi totiž psaní vůbec nešlo,“ uzavřel své vyprávění autor románu Manekýni. close info Zdroj: Deník / František Kuba zoom_in

Pavel Hénik: mezi anglicky mluvícími mi psaní moc nešlo