Jenže zatímco ministerstvo dopravy tvrdí, že s autem s takto „propadlou STK“ lze vyrazit na dovolenou do ciziny, provozovatelé STK či Ústřední automotoklub (ÚAMK) upozorňují na jiný právní výklad a české řidiče s pouhou prodlouženou STK před cestou do ciziny varují.

V čem je problém? Jde o jiný pohled na evropské nařízení Omnibus II. To umožňuje úřední prodloužení platnosti STK o deset měsíců u vozidel, kterým by jinak technická kontrola propadla v době od 20. září až do 31. června letošního roku. Podle ÚAMK ale zmiňovaný Omnibus II. není nařízením, ale pouhým doporučením.

A členské státy EU ho mohly přijmout do svého právního systému. To nakonec udělala jen České republika, Itálie a Malta. „Což znamená, že ostatní státy neakceptují propadlou technickou kontrolu a český motorista se bude složitě a zřejmě bezúspěšně vysvětlit, že postupoval správně, ale podle českých předpisů. Na území jiného státu se musí řídit normami dané země,“ říká Igor Sirota z ÚAMK.

Stanice technické kontroly. Ilustrační foto.
Země zázraků? V Česku ve velkém kvete byznys s podvody u měření emisí

 Asociace STK ČR upozorňuje na tu samou věc. „Čeští řidiči se nemohou spoléhat na to, že v ostatních zemí budou policisté a úředníci poučeni o nařízení, které je u nich neplatné,“ říká předseda asociace Luděk Šíp. Z odborného hlediska podle něj budou čeští řidiči „v právu“, ale přímo na silnici, kde je odstaví policie a zabrání jim v další jízdě, jim „právo“ k ničemu nebude.

„Ten proces, než se celá záležitost vyřeší, může trvat několik dnů. Bude to pro řidiče i finančně náročné, budou mít odstavený automobil, hrozí jim pokuta, musí si zajistit náhradní dopravu. Pochybuji, že by například německá policie hradila třeba náhradní odvozy a podobně,“ podotýká Šíp.

S takovýmto výkladem ministerstvo dopravy nesouhlasí. Ujišťuje majitele automobilů s „úředně prodlouženou technickou“, že mohou bez obav vyrazit po celé Evropské unii. „Tedy do všech členských států a i těch, které nařízení nepřejaly,“ říká mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka. Podle ministerstva je nařízení Omnibus II přímo použitelný předpis, který platí v rámci celé EU a který Česká republika neodmítla.

Pro vlastní bezpečnost

I přes rozdílný právní pohled na výjezd do zahraničí odborníci doporučují zbytečně návštěvu STK neodkládat. A to především z důvodu vlastní bezpečnosti na silnicích. Technické kontroly odhalí mnohdy potencionálně nebezpečné závady, které je nutné odstranit. A jde i o peníze. Podle předsedy Asociace STK se již objevily první případy, kdy bylo kráceno pojistné plnění. Na automobilu s úředně prodlouženou technickou se přišlo na závady, kvůli kterým vůbec nemělo jezdit po silnici.

„V případě nehody takový automobil podstupuje mnohem důkladnější kontrolu. A když se ukáže, že na automobilu jsou závady, které by fakticky neměly umožnit provozování vozidla na komunikacích, tak v tom případě, i přesto že vozidlo jakoby má platnou technickou kontrolu, se vystavuje řidič riziku krácení pojistného plnění. Pokud by automobil byl v termínu na technické kontrole, závada by se odhalila a musela by být odstraněna, k nehodě by tak nemuselo dojít,“ vysvětluje Šíp.

On-line debata Deníku na téma Nebezpečné silnice v Česku. Jan Matoušek (vlevo), Radek Mátl
Experti na debatě Deníku: Nebezpečné úseky silníc musíme opravovat přednostně

I když pojišťovny odklad platnosti technické kontroly respektují, může se podle nich stát přitěžujícím faktorem. A to pokud došlo právě ke škodě v příčinné souvislosti se zjevně špatným technickým stavem vozidla. „Samotný fakt propadlé STK nemá na posouzení pojistné události vliv, spojitost škody se špatným technickým stavem vozidla však již vliv mít může,“ upozorňuje Veronika Nová, mluvčí České asociace pojišťoven.

Dalším důvodem, proč by majitelé a provozovatelé automobilů neměli otálet s návštěvou stanice technické kontroly, jsou čekací doby. Před letními prázdninami se může čekací doba prodloužit na dva až tři týdny, a to právě kvůli „odloženým“ kontrolám. Teď jsou STK volné. Například v březnu (poslední data) činila vytíženost stanic technických kontrol pouhých třicet procent.