Plánovaná péče se může dostat až na nulu, varuje lékař Jan Přáda

Sešli jsme se k našemu rozhovoru takřka příznačně po vaší službě v nemocnici. Jak byla dlouhá?
Trvala 26 hodin.

Znamená to, že jste unavený, nevyspalý a máte mývalí kruhy pod očima?
Byla to standardní služba, takže jsem zvládl s několika pauzami pár hodin spát, ale kvalitní spánek to určitě nebyl.

Plánovaná stávka lékařů akutní péči v nemocnicích neohrozí, řekl v debatě Deníku premiér Petr Fiala:

play_fill

Akutní zdravotní péče v nemocnicích nebude ohrožena, řekl Fiala v debatě Deníku

Česko

Co se změní, když politici narychlo opraví zákoník práce, takže počet dobrovolných přesčasů se sníží z 832 hodin na 416 a budou umožněny čtyřiadvacetihodinové služby?
Pokud bychom to nechali být a vzali to jako vyřešenou věc, nezmění se nic. Naše další kroky musejí směřovat k tomu, aby nemocnice nakládaly s prací lékařů efektivněji, přesčasy byly v mezích zákona či skutečné dobrovolnosti a aby lékaři stihli stejné množství práce v kratším horizontu.

To jde?
Určitě. Dodnes to ale funguje tak, že lékař, který nastoupí do nemocnice, dává bianco šek svému zaměstnavateli, který ho pak vypisuje podle své libovůle, respektive potřeb provozního chodu.

V čem spočívá faktický rozdíl mezi čtyřmi a osmi sty hodinami navíc? Pořád je to obrovská porce času.
Ten rozdíl činí 54 pracovních dnů za rok, to je hodně. Pro nás to znamená buď měsíc s jedním, nebo třemi volnými víkendy, zda náš týden bude mít pět, šest, nebo sedm pracovních dnů. Pro spoustu lidí je zásadní onen čas, peníze jsou až na druhém místě.

Proč se lékaři nechovají jako sebevědomé bytosti a neslouží navíc jen to, co jim ukládá zákon, tedy povinných 150 hodin ročně?
Protože mnoho lidí, nejen lékařů, žije v právním nevědomí. A pokud si toho jsou vědomi a pojali by to takto striktně, mohli by v kolektivu skončit. Dívali by se na ně jako na nekolegiální a dost možná i líné osoby, protože by to vůči ostatním bylo nefér. Řekli by jim, že tak to bylo vždycky a přesčasy se sloužit musí, aby se něco naučili.

Aby se něco naučili, nebo aby si vydělali na obstojné živobytí?
Obojí je pravda. Plat nastupujícího nebo čerstvě atestovaného lékaře není úplně konkurenceschopný na trhu práce v porovnání s jinými vysoce kvalifikovanými profesemi. Jediný reálný způsob, jak si vydělat více, je sloužit přesčasy, nebo jít jinam. My jsme s touto iniciativou (Nebuď mýval – pozn. red.) přišli i proto, že nechceme, aby lékaři odcházeli jinam. Přejeme si, aby v nemocnicích měli dobré zázemí a mohli se kvalitně a bezpečně věnovat medicíně. Víme, že se musíme učit a že jsme tu pro pacienty, kteří nás potřebují o víkendech, svátcích i v noci. Neznamená to však, že budeme v práci trávit tisíc hodin ročně navíc.

Lékařské přesčasy jsou opravdu náročné. Přesvědčte se sami:

Na sedmou ráno do špitálu, domů další den odpoledne. Lékaři popisují přesčasy

Regiony

Jak to funguje v blízkém zahraničí?
Tam podobné množství přesčasů nepřipadá v úvahu. Když absolventi nastupují do zaměstnání, podstupují školení o vykazování práce a jejím ohodnocení. V Německu to mají dokonce tak, že když lékař nelegálně zůstane po službě v práci, je postižen zaměstnavatel i dotyčný doktor, který tam v tu chvíli nemá co dělat.

Čili tam si uvědomují, že unavený a nevyspalý lékař může být stejně nebezpečný, jako by byl opilý?
Hygiena práce je tam úplně jiná. Ale i její efektivita.

Teď ovšem trváte hlavně na tom, aby se tabulkové platy lékařů zvýšily plošně.
Podle nás jde v tuto chvíli o nejtransparentnější variantu. Do novely zákoníku práce ani zákona o odměňování zdravotníků už se to dát nestihne, navíc nechceme, aby se přijal další předpis šitý horkou jehlou. Avšak potřebujeme garanci, že v budoucnu k tomu doputujeme. Gentlemanské dohody jsou fajn, ale na této úrovni, zdá se, bohužel neplatí.

Neboť víte, jak skončilo tzv. Hegerovo memorandum o platech lékařů z roku 2011…
A také víme, jak skončilo mé červnové jednání na téma platů s panem ministrem Válkem. Když jsme se bavili o tom, že lékař po atestaci by měl mít o pouhých pět tisíc korun víc než ten, na něhož dohlíží, řekl mi, že pokud mi ten systém nevyhovuje, mám dát ve fakultní nemocnici výpověď. Jsem rád, že od té doby se způsob jednání posunul, byť to bylo pod nátlakem. Doufáme, že se dohodneme, protože se nebavíme o prosinci, ale o následujících měsících a letech.

close info Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák zoom_in Viceprezident České lékařské komory Jan Přáda

Ministr Válek přišel s návrhem zvýšení tarifních platů o pět procent a částkou 8,5 miliardy na odměny. Týkat se to mělo jen přímo řízených fakultních nemocnic. To vám vadilo?
Byl to jeden z důvodů, proč jsme jeho návrh nepřijali. Zastupujeme všechny lékaře a víme, že existují mechanismy, jak dosáhnout na každou nemocnici, což ukázaly garance odměn během covidu. Ani skokové zvýšení tabulek v přímo řízených nemocnicích by nemuselo ihned zajistit jejich dorovnání u ostatních poskytovatelů. Avšak odmítli jsme hlavně podnět, který nemá obdoby nikde na světě. Buď je tedy tak skvělý, že na něj ještě nikdo nepřišel, nebo je tak nesmyslný, že o něm nikdo ani neuvažoval.

Zjednodušeně řečeno jde o to, že odměna lékaře po dvou letech praxe je zhruba 40 tisíc hrubého. Pokud je aktivní, má nějaký kurz nebo publikace, může dostat osobní ohodnocení pět tisíc. V modelu ministra Válka by ale po úpravě ten šikovnější a snaživější nedostal nic, ovšem ten první pět tisíc, aby měli všichni stejně. Motivační efekt by byl nula. To je daleko rovnostářštější princip než plošné navýšení tabulek, od nichž se odráží všechno ostatní včetně odměn a příplatků.

Úterní jednání skončilo patem. Zhroutí se, kromě té neodkladné, prosincová nemocniční péče?
Většina ředitelů nemocnic k tomu přistoupila s pudem sebezáchovy a počítají už nyní s omezením provozu. Lékaři jsou nasazeni na neodkladné záležitosti a jen ti zbylí budou na rozpisu plánovaných zákroků, takových doktorů ale není moc. V nemocnicích to visí na anesteziolozích nebo v porodnicích na neonatolozích. Elektivní péče se může dostat až na nulu. Dokonce i akutní pacienti budou muset čekat déle nebo odjet do jiného zařízení.

Pacienti na vás budou naštvaní. Počítáte s tím?
Otázka je, zda mají být naštvaní na nás. Jediné, co jsme se rozhodli udělat, je, že budeme dodržovat zákon.

Nazlobení na vás určitě budou i ředitelé poskytovatelů zdravotní péče, protože kvůli vaší akci přijdou o spoustu milionů za neuskutečněné, tudíž neuhrazené výkony.
Není nic jednoduššího, než aby se pacienti a poskytovatelé péče postavili na naši stranu a společně jsme se snažili tento problém vyřešit, protože primárně jde o pacienty, kteří potřebují bezvadně fungující nemocnice ne letos v prosinci, ale další desítky let.

Ministr Válek nabídl zvýšení platů a peníze na odměny. S tím ale lékaři nesouhlasí:

Ministerstvo se s lékaři na růstu platů nedohodlo. Nemocnice počítají s protesty

Ekonomika

Profesor Josef Veselka je skeptický a má za to, že politici to nějak narychlo vyřeší, aby měli prosincový problém z krku, ale systémově se nestane nic. Podle něj je v Česku moc akutních lůžek, ale nejsou k nim doktoři anisestry. Souhlasíte?
Nedostatek či přebytek lůžek záleží na jejich obložnosti. Personál vyčarovat neumíme. Musíme tedy dělat vše pro to, aby z nemocnic neodcházel a měl volnější ruce pro práci s pacienty.

Což souvisí s organizací práce. Někde jste řekl, že lékař z hodiny neléčí šedesát minut, ale třicet, protože zbytek musí věnovat papírování. Na čem to vázne, nemůže to šikovný management nějak zařídit?
Mohl by, kdyby měl motivaci. Pokud je práce lékařů levná a prakticky nelimitovaná, nemá důvod to dělat. Naopak se mu hodí, že z doktora, který dělá napůl sekretářku, za deset let vychová specialistu a ještě ušetří za administrativní sílu. V Norsku, Dánsku nebo Německu má lékař tak vysoký plat, že by nikoho nenapadlo nechat ho dělat telefonistu nebo opisovače papírů.

Lékař s příjmem 150 až 200 tisíc korun, který se soustředí jen na pacienty, by se tedy vyplatil i u nás?
Troufám si tvrdit, že ano. Povolání by získalo větší atraktivitu a medici, kteří jsou konfrontováni s dnešní realitou, by neuvažovali o odchodu jinam. Když dnes lékař dorazí na třídní sraz gymplu, žádný spolužák mu nezávidí, když slyší, co to obnáší, a že částka, kterou má na účtu, je vlastně za dvě zaměstnání, tedy za normální pracovní dobu a přesčasy. V privátních zařízeních, která si na sebe musejí vydělat sama, to přitom funguje dobře. Nikdo zvenčí jim nepomůže, ale dokážou péči organizovat tak, že doktor stihne dvakrát víc pacientů než ve fakultní nemocnici.

Kdyby jen to. Majitel holdingu AKESO Sotirios Zavalianis tvrdí, že nemá potíž sehnat pro svá berounská rehabilitační centra lékaře. Jsou totiž moderní, pacientsky extrémně přívětivá a personál, byť není placen lépe než ve státním, se v nich cítí skvěle, může realizovat své nápady, plně se věnovat klientům a ještě si užít zasloužené volno.
Určitě platí, že mnoho lékařů si řekne, že jim ani ty peníze nestojí za ztrátu tolika času. Když nastupujeme do fakultní nemocnice, víme, že na dalších 35 let bude mít náš měsíc v lepším případě jen tři víkendy.

close info Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák zoom_in Viceprezident České lékařské komory Jan Přáda během rozhovoru s redaktorkou Deníku Kateřinou Perknerovou

Nemůže stát od privátního sektoru opisovat?
Není to tak jednoduché, problém je ve spektru péče, které zařízení poskytuje. Ve fakultních nemocnicích se koncentrují nejtěžší a nejdražší případy. Pravda ale je, že na spoustě míst peníze mizí neznámo kam. Netřeba připomínat všechny kauzy.

Z těch nejčerstvějších stačí zmínit válku bílých plášťů v IKEM a zatím nerozkryté toky peněz na účty společností v Lichtenštejnsku. Ale pokračujme ve výčtu profesora Veselky, který mluví o zoufalém nedostatku lůžek následné a geriatrické péče pro stárnoucí populaci.
To je nepochybně pravda. Zdravotnictví nesmí být rigidní. Jako každý segment na trhu musí vycházet vstříc poptávce, která odráží nikoli přání lidí, ale jejich potřeby. Mění se věkové spektrum populace, choroby i počet narozených dětí. Společnost tedy musí počítat s tím, že struktura zdravotních zařízení se bude také měnit, ať už celoplošně, nebo v rámci jednotlivých nemocnic. Za deset patnáct let bude potřeba víc geriatrií, lůžek následné péče a rehabilitací. Stát toto musí řešit, ale bohužel ministerstvo k tomu nemá dostatečná data, takže těžko bude modelovat situaci za deset let, když ani neví, jak to vypadá dneska.

Systém postgraduálního vzdělávání je u nás čím dál komplikovanější a lékař s definitivním razítkem může mít brzy 40 let, říká kardiolog Josef Veselka. To mladé lékaře asi hodně trápí, koneckonců ve své iniciativě jste argumentovali tím, že jsou nuceni k přesčasům, aby se prokousali až k atestaci.
Lékař své vzdělání nedokončí nikdy. To, co jsem se učil na medicíně třeba o kardiologii, už dnes v mnoha ohledech neplatí, protože se ten obor hrozně rychle vyvíjí. Pravda je, že než získáte první kvalifikační bod – atestaci – je systém velmi komplikovaný. Tím, že ho nikdo nehlídal, nekontroloval a nesankcionoval přestupky, úplně se rozložil. Je nutné ho tedy kultivovat a zprůhlednit jeho fungování. Když jsem šel k atestaci, nebál jsem se, že nemám znalosti nebo výkony, ale že mi bude chybět papír, který jsem měl mít potvrzený před třemi lety.

Elektronická přihláška na atestaci funguje tak, že ji vyplníte na internetových stránkách ministerstva zdravotnictví, pak ji vytisknete a pošlete poštou. To bychom ve třetím tisíciletí neměli dopustit. Náprava je přitom velmi jednoduchá, a navíc by poskytla i potřebná data o lékařích v daném oboru, jak dlouho jim příprava trvá, kde to vázne a proč. Projekt, kterému se říká administrátor, má ovšem resort zdravotnictví v přípravě ne-uvěřitelných pět let. Postgraduální vzdělání by mělo být náročné z hlediska požadovaných dovedností a zkušeností, ne z pohledu doložených, vyplněných a orazítkovaných papírů.

Podívejte se, jak vypadá den v kůži lékaře:

Příběhy lékařů. Jak skutečně vypadají dny v nemocnici, ambulanci, na záchrance

Česko Exkluzivně

Ne všechny občany zajímají vaše platy, přesčasy a atestace. Naopak si třeba říkají, že stát, tedy daňoví poplatníci, platí za vaše vzdělání nemalé peníze, ale jakmile dostudujete, odejdete do zahraničí nebo zůstáváte v Praze, a do odlehlých regionů se vám nechce. Co byste jim řekl?
Že i my jsme lidé a máme svoje starosti a potřeby. Uznávám ale, že dostupnost zdravotní péče v některých oborech a částech republiky je problém. Mladí lékaři by tam třeba i rádi pracovali, ale neudělají to, protože tam není dostatečná nabídka jiných služeb nebo zdravotní zařízení je zanedbané, byť se v něm dělá kvalitní medicína. A co se týče odchodu do zahraničí, v Evropské unii je svoboda pohybu, lidé za prací odcházejí i přicházejí.

Stát by měl motivovat všechny vzdělané lidi, lékaře, vědce, stavaře, inženýry, aby v Česku chtěli zůstat. Bohužel Česká republika není pro podobné specialisty z vyspělých zemí koncovou destinací. Moc bych si přál, aby se za několik let lékaři ze sousedních zemí prali o to, aby mohli dělat kvalitní medicínu na světové úrovni právě u nás. I proto, že tady budou normální pracovní podmínky. Jsme desátou největší zemí v EU a měli bychom být sebevědomým hráčem na evropském trhu a chovat se tomu odpovídajícím způsobem.