Vybavujete si ještě jistou drásavou scénu z televizního filmu Hlas pro římského krále? Třináctiletý mladší bratr krále Karla IV., který byl z politických důvodů již jako osmiletý oženěn s desetiletou Markétou Korutanskou, je uprostřed noci zavolán do její ložnice, kde ho kromě patnáctileté manželky čeká i ponurá „komise“.

„Jsem vyslanec jeho milosti císaře Svaté říše Římské, který mě pověřil vyšetřit stížnost Markéty Korutanské, že je stále ještě panna,“ sděluje mu se zachmuřenou tváří hrabě Rottenbeg, vystupující v příběhu jako posel a rádce římského krále Ludvíka Bavora. „Pokud nyní před našimi zraky nesplníte svou manželskou povinnost, budete s ní rozveden od stolu i lože,“ vyhrožuje vyjukanému chlapci, který takto zinscenovanou scénu pochopitelně neunese a z ložnice uteče.

Jan Želivský a jeho doba, mozaika Jiřiny Adamcové v pražském metru z roku 1979, zdobící stanici pojmenovanou po radikálním kazateli
Krvavý kněz nám diktovat nebude. Jak před 600 lety přišel Jan Želivský o moc

Ten chlapec se jmenoval Jan Jindřich a k jeho rozvodu s Markétou Korutanskou skutečně došlo – ačkoli při něm jako záminka opravdu posloužily Markétiny stížnosti na jeho údajnou impotenci, rozvod, stejně jako předtím svatba, byl motivován zejména mocenskými hrátkami, v nichž se střetávaly zájmy Jindřichova otce Jana Lucemburského s římským králem Ludvíkem Bavorem.

Mladší bratr Karla IV. vystupoval v této šachové partii jako pouhý pěšák, brzy však začal dokazovat, že i ta nejméně mocná figurka může na šachovnici rozhodovat hru, popřípadě alespoň provádět zajímavé tahy.

Otec ho využíval, bratr chránil

Jan Jindřich se narodil 12. února 1322, tedy právě před 700 lety. Se svým slavnějším a významnějším bratrem Karlem, starším o šest let, se poprvé setkal až v devíti letech v italské Parmě, rok po svém „dětském sňatku s Markétou“. Čas Jindřichova nejranějšího dětství musel totiž Karel IV. trávit z vůle svého otce ve Francii, kam byl odeslán na výchovu ke královskému dvoru (skutečným důvodem bylo, že Jan Lucemburský se obával toho, aby ho česká šlechta ve spojení s Karlovou matkou a Janovou manželkou Eliškou Přemyslovnou nesesadila z českého trůnu a nenastolila místo něj právě Karla).

I přes opožděné vzájemné seznámení k sobě oba bratři rychle přilnuli a srdečný vztah jim vydržel na celý život. Starší Karel si zřejmě pamatoval, jak byl jako dítě sám odtržen od matky, a soucítil s Janem Jindřichem, jenž se také musel vzdát ve velmi útlém věku dětských her ve prospěch politických zájmů svého otce. Cítil proto potřebu ho chránit, i když v té době ještě neměl moc možností, jak to provést.

Adolf Liebscher: Karel IV. s Annou Svídnickou vjíždí roku 1355 slavnostně do Říma
Před 665 lety se Karel IV. stal římským císařem. Cesta ke koruně byla trnitá

Sňatek Jana Jindřicha s Markétou Korutanskou, dcerou Jindřicha Korutanského, který byl předchůdcem Jana Lucemburského na českém trůnu (nedobrovolně sesazeným v Janův prospěch), měl přispět k tomu, aby Korutany a Tyrolsko, historická území na jihu Rakouska, byla po Korutanského smrti připojena k české koruně. O stejná území ale usiloval i vzmáhající se rod Habsburků (dalších rivalů Jana Lucemburského) a římský král Ludvík Bavor jim dal přednost.

Nechal proto nejdříve zbavit Markétu a Jana Jindřicha dědičného práva, a nakonec pomohl zinscenovat i její rozvod.

Věrný moravský markrabě

Jan Jindřich se tak stal začátkem 40. let 14. století dočasně bezprizorní figurou na politické mapě, ale ne navěky. Přispěl k tomu právě jeho starší bratr, jemuž se podařilo v roce 1346 za vydatné pomoci svého otce Jana Lucemburského a svého prastrýce, trevírského arcibiskupa Balduina Lucemburského, vystřídat Ludvíka Bavora na římském trůnu (Jan Lucemburský krátce poté zahynul ve Francii v bitvě u Kresčaku, a Karel IV. se tak stal nejen římským, ale i českým králem).

Václav IV., Karel IV. a Jošt
Nešťastný panovník, záhadná smrt. Proč zemřel Václav IV., se dodnes neví

Sesazený římský král si sice nechtěl nechat takové ponížení líbit a chystal válku, ale už v roce 1347 zahynul při lovu na medvěda. Poté už mohl Karel IV. nerušeně začít se svým velkolepým budováním mocné středoevropské říše, za jejíž centrum zvolil české království.

Pevnou i věrnou oporou se mu stal právě Jan Jindřich, jehož Karel jmenoval v roce 1349 markrabím moravským. A ukázalo se, že kdysi podceňovaný mladý princ si v odvaze ani v diplomatických schopnostech se svým starším bratrem nezadá. Morava se stala v době jeho vlády pevným a klidným zázemím české koruny, jejíž rozkvět významně přispíval k hospodářskému, politickému i vzdělanostnímu vzestupu celého českého království.

Pověst mu křivdila

Ukázalo se také, že pověst nejistého impotenta, kterou Jana Jindřicha vybavila jeho exmanželka Markéta, moravskému markraběti křivdí. Celkem zplodil sedm dětí, z nichž prosluli zejména dva jeho synové z druhého manželství s Přemyslovnou Markétou Opavskou – Jošt a Prokop Lucemburští.

Katedrála sv. Víta
Zrození katedrály svatého Víta: 500 let byla torzem, přežila čtvero architektů

Oba byli vzdělaní a oba představovali ambiciózní vůdčí osobnost, proto se po Jindřichově smrti zapletli do krvavých markraběcích válek, které na Moravě ukončily dlouhé období míru a stability panující za Jindřichova života.

Podobné spory vypukly i mezi syny Karla IV. Václavem IV. a Zikmundem a nedlouho poté zasáhla donedávna prosperující zemi husitská revoluce. Markraběcí války jako by předpověděly dlouhá léta bojů a strádání, jimiž si mělo české království projít.