Dnes dvaačtyřicetiletý stratég začal svou fotbalovou kariéru v Městě Albrechticích, odkud také pochází. V dorosteneckém věku se fotbalista využitelný na kraji nebo uprostřed zálohy přesunul do Hranic.

„Dostal jsem se tam díky střední škole. Hned první rok se vykopala celostátní dorostenecká liga, což byl obrovský úspěch,“ upozorňuje Santarius. „Bohužel jsme si ji ale zahráli jen rok, protože jsme hned spadli,“ dodává.

V mužích to syn bývalého manažera Slezského FC Opava dotáhl v domovských Albrechticích až do divize. „Do zápasů jsem se ale dostával spíše jako střídající hráč,“ pousměje se Gustav Santarius mladší.

Bránkář Krnova Jakub Řeháček.
Divize by Krnovu slušela, hlásí gólman klubu Jakub Řeháček

Bylo jasné, že to na velkou kariéru nebude, a tak přišla velká změna. Ze záložníka se stal rozhodčí a Santarius začal psát novou životní etapu.

„Začátky byly velice těžké. Rozhodčí je vždycky vnímaný jako takové zlo fotbalu, nejhorší bylo vyrovnat se s nadávkami. Časem si na to ale člověk zvykne a otrká se,“ vzpomíná Santarius na své první rozhodcovské krůčky. Jako arbitrovi se mu vedlo nadstandardně, a jak sám říká, v jednotlivých soutěžích strávil před dalším posunem maximálně dva roky.

„Když jsem v sedmnácti začínal, byl jsem jedním z mála mladých, tehdy pískali spíše starší rozhodčí. Měl jsem výhodu, že jsem se hned v osmnácti posunul do I.B třídy,“ myslí si Gustav Santarius. Nakonec to ve třiceti dotáhl až do první ligy, kde jako pomezní rozhodčí nasbíral 86 startů.

„V lize už se člověk soustředí pouze na svůj výkon, fanoušky a věci okolo moc nevnímá,“ přiznává. Na které stadiony má Gustav Santarius nejhezčí vzpomínky? „Určitě mám nejvíce v paměti zápasy na Spartě a na Baníku, kde vždycky bylo hodně lidí. Na Slavii to ještě tehdy takové nebylo, protože ta stavěla nový stadion,“ přemítá dnes už zkušený fotbalový činovník.

Rýmařov dal doma pětku
Rýmařov doma vyučoval, Novému Jičínu dal pětku

Nepříjemný přelom přinesl rok 2012. Komise rozhodčích Fotbalové asociace České republiky z prvoligové listiny vyškrtla hned čtrnáct rozhodčích, mezi nimiž byl i Santarius.

„Přitom si myslím, že jsem za sebou měl povedenou sezonu. Paní Damková vyhodila čtrnáct rozhodčích z Moravy, nahoru šli čtyři z Moravy a deset z Čech. Morava byla tehdy hodně rozpolcená, ztratila deset rozhodcovských míst, ale nikdo se v tom nešťáral. Svůj konec jsem ale těžce nesl.“ Nějakou dobu ještě Santarius pískal v nižších soutěžích, cestu zpět do ligy už ale neviděl. A tak se dal na trenéřinu.

„Licenci už jsem si dělal při pískání. Začínal jsem v Albrechticích, kde se nám podařilo z okresu postoupit do I.B třídy. Po asi dvou nebo třech letech jsem se přesunul do Karlovic, kde jsme také postoupili do I.B třídy. Nechtělo se mi odcházet, ale tehdy přišel Krnov. Byl to krajský přebor, člověk si jej chtěl zkusit,“ přibližuje Gustav Santarius mladší.

Město Janov bylo založené ve 13. století, takže je mladší než tisíciletá lípa. Zasloužené popularity lípa dosáhla až letos, když se probojovala do finále soutěže Strom roku 2020.  Hlasování na stromroku.cz. končí 11. října.
Nejstarší živý organismus na Krnovsku. Tisíciletá lípa je ve finále Stromu roku

V Krnově nejprve působil jako sportovní manažer, trenérskou židli u áčka obsadil až později. „Chtěl jsem shánět hráče a jednat se sponzory, což mě baví. Nastaly ale nějaké změny, já jsem byl osloven a vzal jsem to. V prvním roce jsme se zachraňovali, loni jsme před covidem byli čtvrtí a daří se nám i letos. Uvidíme, co z toho bude.“

Gustav Santarius ve své trenérské kariéře žádné konkrétní cíle nemá. Přeje si, aby jej fotbal hlavně naplňoval. „Chci dělat fotbal, nesoustředím se jen na trénování, chci dělat i funkce okolo. Důležité je, aby se mé mužstvo posunovalo a hrálo dobrý fotbal. Samozřejmě představa trénování ligy je krásná, ale dnes kariéra trenérů začíná mnohem dříve. Tohle už je asi pasé,“ zakončil s úsměvem dvaačtyřicetiletý Santarius.