Kdo se bojí, nesmí do lesa. To neplatí pro nenechavce, kteří se vloupali bez bázně do maringotky bruntálského včelaře, sloužící jako úl. Dovnitř vlezli střechou.

„Muselo jich být víc, je jasné, že musel jeden druhého vyzdvihnout, je to přece jen výška," řekl majitel František Neumann. Není to poprvé, co jeho včelín někdo „očesal", naposledy mu zmizel kovový sokl, na němž maringotka stála. I když se po soklu rozjel pátrat, neuspěl.

Vše raději ze dřeva a plastu

„Jezdil jsem tehdy po všech bruntálských sběrnách a hledal, zda tam stojan někde není, od bývalých kasáren po Třídu Práce. Nikde nic," krčil rameny včelař, který se pomaličku smiřuje s tím, že to nebylo ani poprvé, ani naposledy, kdy ho někdo okradl. Vzpomíná, když někdo v roce 1999 na jeho maringotce „oloupal" komplet kovovou krytinu.

Proto dnes už střechu kryje pouze térovým papírem a dřevem. „Nejraději bych těm zlodějům na maringotku napsal, že už v ní není skutečně co ukrást. Je v ní už všechno jen ze dřeva a plastu," vzkázal zlodějům Neumann. Včelaři se mezi sebou o krádežích pravidelně informují, a mají i svůj fond, z něhož škody hradí. Samozřejmě, krádež musí nejprve ohlásit na policii.

„Pachatel odnesl část litinových kamen, nerezový pařák na vosk, plechový medomed a další pracovní nářadí, které zde měl včelař uložené. Rovněž pozornosti pachatele neuniklo ani železné pozinkované schodiště maringotky, které důkladně rozebral a odcizil," popsala rozsah škod z poslední zlodějny na včelařově majetku bruntálská policejní mluvčí Ivana Křištofová. Škody přesáhly pětadvacet tisíc korun, v maringotce nezůstalo už skoro nic.

Bruntálsko včelám svědčí

Jinak se Františku Neumannovi včelaří v katastru Bruntálu dobře. Jeho včely vyrábějí lesní a pampeliškový med, který je obzvláště chutný. Dřív se v oblasti pěstovalo na střídačku obilí a brambory, dnes jsou pozemky zatravněné. Před pěti lety pozemky zaplevelily pampelišky.

„Je to tu všechno krásně žluté, pampeliškový med je vynikající," uvedl Neumann. Na stejném místě včelaří od roku 1979. Tehdy měl rozestavěny po pozemku pouze dva menší včelínky, které později spálil. Ke včelaření přivedl Františka Neumanna už nežijící kolega František Špičák z Pochně, k němuž jezdíval pro med.

„Říkal: budeš včelařit. Odpověděl jsem, že to je vyloučeno. Včely a já, to nejde dohromady. Dal mi dva úly se dvěma oddělky, které jsem zakrmil a poté jsem měl svůj první med," vzpomínal Neumann.