Hrubián sám přiznává, že trpí úzkostnými stavy, ze kterých jeho zlo vychází. O několik let starší přítelkyni Ludmilu Š. urážel, bil a šikanoval nejprve v době, kdy se k němu přestěhovala ze Šternberka. První rok soužití provázela pohoda, poté však bylo již vše jinak. V bytě na K.H. Máchy se dály hrůzné věci. „Vždy mu vadilo, že jsem chodila ve čtyři hodiny ráno do práce. To jsme se vlastně hádali pořád, že chodím brzy. Tvrdil, že nemocnice běžela, i když jsem tam nechodila,“ vypověděla soudu Ludmila.

Dalším důvodem rozepří byly peníze. Robert se rád napil, hrál i automaty. „Když pracoval v Osramu, vzal výplatu a třeba celou ji naházel do automatu,“ potvrdila Ludmila. Když finance došly, zašel si Robert k partnerce. Nejednal ale v rukavičkách. „Kopal do mě, bil pěstmi, botami, rukama. Určitě si to neuvědomoval. Druhý den si nic nepamatoval. Naposledy vloni v květnu mi oko rozbil, neudala jsem jej. Pořád jsem doufala, že se to nějak změní,“ řekla plačtivě Ludmila. Pořád doufala v nápravu svého přítele, a proto trvalo dlouho, než se nakonec odstěhovala na jinou ulici.

„Asi takhle, jestli jsem jí něco udělal, nejsem si toho vědom. Byl sem vždycky hodně opilý, to já ani nevím, jak jsem se dostal domů kolikrát. Nevzpomínám si ani, jak se dostanu domů, ani ve které hospodě jsem se ožral,“ ohromil výpovědí laxní Robert. Společně si brali půjčky, peníze ale pořád chyběly. Problémy měli i se splácením dluhů. Když násilník svou oběť zbil, vždy to spravila omluva. „Ne že bych ji chtěl špinit, ona se taky někdy napila a spadla ze židle a ani o tom nevěděla,“ uvedl Robert na účet družky. Zlomená žebra byla bolestivá. „Nemohla jsem vstát z postele, otočit se, zakašlat. Byla jsem ráda, že nějak chodím. V obličeji jsem vždy chodila zalepená, neviděla jsem na to oko. Bylo to dost veliké. Oni to věděli i v práci, že mě bije,“ sdělila Ludmila.

Odstěhovala se až vloni v červnu, kdy už se situace stala neúnosnou. Podala i trestní oznámení. „Když se nenapije, je strašně šikovný, všechno spraví. Když mě napadal, byl opilý. Ve střízlivosti pouze slovně. Že jsem stará ku..a, že se kamarádím s mladýma. Jak se napil, zazvonil, že prý ztratil klíče. Chtěl peníze, on hrál strašně moc automaty,“ pokračovala Ludmila, která jednu dobu měla již pouze 44 kilogramů váhy. „Mám deprese a stresy, já to řeším pitím. Táta byl nemocný na nervy, já jsem to asi zdědil. Tak jsem blázen, no, jedl jsem prášky. Byl jsem z toho cvok,“ přiznal se ke svým depresím Robert, dřívější pacient holčovické léčebny.

Znalec potvrdil jeho alkoholismus: „Závislost na alkoholu je u něj možno vysledovat.“ Robert absolvoval několik bezúspěšných léčeb. Druhý znalec podotknul: „Je schopen odolat alkoholu, ale chybí mu k tomu jako u jiných obvykle motivace.“ I když se Ludmila odstěhovala, přicházel k jejím dveřím, do kterých kopal a dožadoval se vstupu do příbytku. S tím by měl ale přestat. Soudkyně jeho jednání popsala jako týrání osoby blízké ve společné domácnosti a jako pokus o ublížení na zdraví. Odsoudil jej na tři léta s podmíněným odkladem na pět let. Současně Robertovi vyslovil dohled. Pokud by v této lhůtě ještě někdy Ludmilu napadl či jí ublížil, půjde do vězení. „Měl jsem sklony k sebevraždám už jako dítě, už třikrát jsem se o ni pokusil. Píchnul jsem si i nůž do srdce. Kolikrát jsem na dně, že nevím, co mám dělat,“ dodal Robert.

Slíbil, že bude docházet k psychiatrovi a odolá alkoholu. „Kdyby udělal něco dalšího, trest by se přeměnil na nepodmíněný,“ potvrdila soudkyně Okresního soudu v Bruntále Vladimíra Mášová.