Dopátrat se konkrétních případů šikany či nějaké statistiky takových událostí v regionu je velmi složité. Šikana totiž není konkrétním trestním činem. Jde o soubor hned několika prohřešků, a to krádeže, loupeže, vydírání, omezování osobní svobody a podobně.
Podle policejní mluvčí bruntálské policie Pavly Tuškové šikana zahrnuje fyzický útok, jako je například bití nebo poškozování věcí druhého člověka, ale i útok slovní, a to jsou nadávky a ponižování i pomluvy. „Obecně můžeme říci, že policie šetří různá protiprávní jednání, ke kterým dochází ve školách a která mají různé podoby. Ať již to jsou přestupky, případně trestné činy, a nejzávažnější může být například ublížení na zdraví, loupež či vydírání,“ konstatovala Tušková.
A právě školy nabízejí ideální podmínky pro výskyt podobného chování. Proč právě na školách? Na to má odpověď Stanislav Toman z Pedagogicko- psychologické poradny v Bruntále. „Šikana se mimo jiné vyskytuje také v prostředí, kde se sejde uměle vytvořená skupina lidí, to znamená lidí, kteří se sami nevyhledali, nemají společné zájmy, nemají společný úhel pohledu na svět, ale jsou spolu prostě protože se narodili ve stejné ulici, v jedné čtvrti, tak proto nyní spolu chodí do třídy. Druhá věc, je že musejí vykonávat činnosti, které nechtějí vykonávat, jsou jim nepříjemné. Třetí věc je, když se do skupiny dostávají lidi, kteří mají tendenci inklinovat k sociálně patologickým jevům,“ konstatoval Toman s tím, že vhodné podhoubí pro vznik tohoto jevu nabízejí také věznice a mnozí muži si šikanu pamatují z dob základní vojenské služby.
Na šikanu lze natrefit i ve velkých firmách a podnicích, kde se může přirozený tlak na podřízeného z pozice nadřízeného lehce vymknoutkontrole. Obětí šikany se tedy může stát kdokoliv, a to i silní jedinci.
„První skupinou jsou oběti, které se stávají oběťmi shodou okolností a náhodou. Další skupinou jsou lidi, kteří svým chováním provokují. Obecně se o nich mluví, že jsou jiní. Mají naučený způsob chování, který okolí nechápe, nebo irituje, nebo nějak jinak nepřijímá. Třetí skupina jsou paradoxně děti, které jsou agresivní, protivné, jsou vnímány jako agresoři, přičemž ty kořeny jsou někde hlouběji,“ vysvětlil Toman a dodal: „Ta první skupina ne, ale ty druhé dvě skupiny mají problém, že si neuvědomují, že si tosamizpůsobují.“
Také z pracovníků Pedagogicko psychologické poradny lze těžko vymámit konkrétní informace o některém z případů. Jde o velmi choulostivé a osobní informace týkající se převážně dětí. V některých případech jde dokonce o problémcelých rodin. „Někdy jde o souhru některých faktorů, jedním z těch faktorů jsou osobnostní dispozice, které bývají často dědičné, může to být například nějaký model chování typický pro nějakou rodinu, který se dědí z generace na generaci. Takže tatínek byl šikanovaný, dědeček byl šikanovaný, když je šikanované dítě nebo vnuk, tak je to pro toho dospělého strašně nepříjemné, protože to má sám v živé paměti. Obzvlášť má-li tu zkušenost, že když ho někdo šikanoval, tak mu nikdo nepomohl,“ pokračovalToman.
Na základní škole v Andělské Hoře se proti šikaně snaží bojovat prevencí. Děti i učitelé jezdí na různé adaptační pobyty a soutěže pro smíšená družstva ze všech ročníků, škola spolupracuje s různými organizacemi a odborníky. Ve svém sboru má i několik pedagogů školených právě v rámci prevence šikany a dalších patologických jevů. „Prvky šikany se nám na škole projevují jako všude jinde. Občas jsou oběti žáci, kteří si sami o to říkají. U nás je velká výhoda v tom, že se všichni známe a známe i rodiny našich žáků,“ řekl ředitel Základní školy v Andělské Hoře Leoš Sekanina. Zrovna před nedávnem zavítali do školy pracovníci Pedagogicko psychologické poradny z Bruntálu, aby s dětmi na téma šikany besedovali.
Zuzana Pršalová
