Kliknutím zvětšíteMladíkovi hrozilo pět až deset let. Šlo o útok s následkem smrti, nebo měl mladík právo důchodce odstrčit? Soud nyní vynesl verdikt.
Senát po vyhodnocení všech důkazů vynesl nad mladíkem osvobozující verdikt. „V žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,“ konstatoval předseda senátu, podle kterého se soud ocitl v důkazní nouzi. Na místě byli pouze oba hlavní aktéři, z nichž jeden zemřel. Obžalovaný mladík uvedl, že do souseda, který jej chytil za límec, pouze strčil, aby mohl jít dále. Když senior upadl, přiklekl k němu a zeptal se ho, zda něco nepotřebuje. Pak utekl.
Jak zaznělo u soudu, senior neměl právo Šimona S. na chodbě zadržet. „Obžalovaný utíkal z bytu matky, ale nestal se tam žádný trestný čin. Neříká se mi to lehce, ale zásah pana poškozeného byl protiprávní. Poškozený ho uchopil za límec a neumožnil mu pokračovat dále v cestě. To nebylo z jeho strany oprávněné,“ konstatoval soudce s tím, že za této situace měl mladík právo se bránit. Pokud by použil hrubé násilí, šlo by o porušení zákona. To se ale podle znalců nestalo. Ze strany obžalovaného nezjistili žádný exces, mluvili pouze o odstrčení. Za této situace soud rozhodl o osvobozujícím verdiktu a propuštění obžalovaného z vazby na svobodu. Verdikt není pravomocný, státní zástupkyně se proti němu na místě odvolala.
Nešťastné Vánoce
K nešťastné události došlo 27. prosince předloňského roku. Noc předtím strávil mladík na záchytce, kam se dostal po intervenci svých rodičů. Pod vlivem alkoholu a léků urážel matku, pak se popral s otcem. Následovalo přivolání policie.
Šimon S. putoval na protialkoholní stanici, odkud jej druhý den sanitka převezla do Třince k psychiatrickému vyšetření. Od nemocnice však utekl. Zamířil domů, kde matce vyčetl, že na něj předchozího dne zavolala policii. Když vzala telefon, rozčílil se.
„Nevěděl jsem, zda bude volat otce nebo policii. Jednal jsem v rozčílení. Měl jsem velký vztek,“ prohlásil Šimon S. Matka utekla před dům, její syn v bytě rozbíjel věci. Pak ve strachu ze zatčení vyběhl na chodbu ve druhém podlaží. O patro níže došlo k osudnému setkání se sousedem… „Nechtěl jsem mu nijak ublížit, bylo to velké nedorozumění a vše mě mrzí. Kdyby to bylo možné, hned bych to vrátil. Snažil jsem se vymanit z jeho sevření. Nepoužil jsem moc velkou sílu. Já vážím padesát kilo, on dvakrát tolik. Spadl na zadek a pak se udeřil hlavou o stěnu,“ řekl obžalovaný.
Problémy
Mladík měl odmalička problémy s adaptací na své okolí. „Už v dětství jsem si povídal sám se sebou. Začal jsem si vytvářet vlastní svět. Měl jsem imaginární kamarády. Ve škole jsem byl utlačovaný,“ uvedl mladík. Problémy pokračovaly i na střední škole. Přišly deprese, objevily se první úvahy o sebevraždě. „Pokusil jsem se dusit sáčkem. Měl jsem tendence upsat se ďáblu,“ prohlásil.
Experimentoval s alkoholem i drogami. Nejprve s marihuanou, pak s LSD a extází. Pod vlivem těchto látek údajně přestal přemýšlet nad svou smrtí. Dalším únikem od reality byla hudba, kterou poslouchal prakticky nepřetržitě. Snil o vytvoření velkolepého díla. „Něco, co ještě tento svět neslyšel,“ přiblížil své plány.
Škola ho postupně přestávala bavit. Rozvedení rodiče se mu snažili domlouvat, vše ale bylo marné. Matka na něj nestačila, otec žil jinde a „hasil“ pouze největší potíže. Do toho začal mít Šimon pocit, že je adoptované dítě. „Je náš, rodila jsem ho v Třinci. Nevím, kde k tomu přišel, jestli to bylo ve stavu bludů. Osočoval mě taky z toho, že jsme ho přinutili k prodání duše,“ řekla Šimonova matka.
Jelikož se proti osvobozujícímu verdiktu odvolala žalobkyně, bude případ řešit Vrchní soud v Olomouci.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
