Důchodkyně bez příbuzných bydlela v malém bílém domku. Měla ráda lidi. Někomu pohlídala děti, jinému uvařila a poklidila. Radek ji velmi dobře znal, bydlela ve stejné ulici. Pomáhala jeho mamince, která měla problémy se zády. Mnohokrát s ní při obědě seděl u jednoho stolu.
Učeň
Radek dokončil první ročník zemědělského učiliště. Na základní škole patřil k normálním žákům, problémy s ním nebyly. Pak se něco zvrtlo. Otci údajně ukradl auto, které naboural, vzal i peníze. Kdy se rozhodl, že vykrade dům paní Bedřišky, není jasné. Pravděpodobně si myslel, že když žije sama a občas si drobnými pracemi přivydělává, musí být bohatá.

Osudného letního dne roku 1992 se k ní v noci vloupal. Vlezl do ložnice a začal místnost prohledávat. Majitelka se však nečekaně probudila a Radka zřejmě poznala. Ve strachu, aby to na něj neřekla, ji zabil. Vražednou zbraní se stal těžký kovový svícen. Zakrvácené tělo přikryl kobercem a peřinou. Následně založil požár, který měl zničit stopy. Odnesl si 1330 korun.
Plameny
Plamenů si kolem třetí hodiny ranní všiml jeden ze sousedů. Vzápětí přijely dva hasičské vozy. Při hašení byla nalezena mrtvá seniorka. Kriminalisté hned na místě konstatovali násilnou smrt a rozjeli rozsáhlé vyšetřování. Během několika hodin policisté Radka zadrželi a ještě téhož dne se s ním vrátili na místo činu.
Vše na téma Divoká 90.léta v MS kraji najdete zde
Příjezd několika vozů samozřejmě neušel pozornosti zdejších obyvatel, kteří se vydali k domu. Když policisté vyvedli z auta schoulenou postavu se svěšenou hlavou, někdo zakřičel: „Vždyť je to Radek!“ Věřit se tomu nechtělo, důkazy však hovořily jasně.
Soud
O rok později začal soud. Radek M. se nejprve k činu přiznal. Poté však uvedl, že důchodkyni zabil komplic, s nímž se domluvil na vloupání. Soud této verzi neuvěřil a v září 1993 mu jako mladistvému vyměřil za vraždu pět let žaláře.
Vzhledem k věku u něj v rámci základní sazby nebylo možné použít přísnější trest. Pouze u zvlášť zavrženíhodných případů lze uložit od pěti do deseti let, což u dospělých odpovídá výjimečným trestům. K této variantě se ale soud nepřiklonil. Proti rozsudku se mladík odvolal.

Vrchní soud verdikt zrušil s tím, že je nutné znovu prověřit obhajobu obžalovaného.
Ani nové hlavní líčení však nepřineslo žádný zvrat a Radek M. byl v pátek 18. listopadu 1994 opět odsouzen k pěti rokům žaláře. Tentokrát již trest přijal, stejně jako státní zástupce. Rozhodnutí tak nabylo právní moci.