Kliknutím zvětšíteLetošní chřipková sezóna by podle odhadů odborníků měla být nejhorší za poslední roky, jak nám nedávno v rozhovoru sdělil epidemiolog Rastislav Maďar. Můžeme se tedy připravit na týdenní klid na lůžku doprovázený pravidelným popíjením čaje a potřebným odpočinkem, případně polknutím analgetik či léků tlumících horečku.
Jak by to ale vypadalo, kdybychom žili v dobách dávno minulých? Pojďte se s námi podívat na nejpodivnější léčebné metody, které vám měly pomoci od chřipky a dalších onemocnění.
Tradiční metodou, která byla využívána v 19. století v Jižní Africe, bylo zahřívání těla nemocného čerstvě staženou kůži z ovce či jehněte. Ovci bylo potřeba rychle stáhnout z kůže, aby se zachovalo co nejvíce tepla, a následně se ještě krvácející „přikrývkou“ zahalilo tělo nemocného.
Důvod to mělo jediný: udržet hrudní pacienta v teple. A ten to i splnilo, ovšem z hygienických i etických důvodů to byla zcela nevhodná metoda.
Pití borového dehtu
Lidé dříve neměli k dispozici kvalitní léky, a někdy dokonce ani lékaře. Vymysleli si tudíž vlastní zaručené postupy, které je měly před nemocemi ochránit. Jedním z nich bylo dle bustle.com popíjení borového dehtu (smoly), který se v té době používal k přípravě nátěru pro ochranu dřevěných konstrukcí. Těžko říct, co z toho bylo smrtelnější, zda chřipka samotná či konzumace smoly.
Pití borového dehtu mohlo být smrtelnější než samotná chřipka
Karbolická kouřová koule
V roce 1889 byla Frederickem Augustusem Roem propagována po celé Anglii tzv. karbolická kouřová koule, která měla sloužit jako lék na chřipku či jakoukoliv jinou respirační nemoc. Jednalo se o gumovou kouli, ze které po zmáčknutí vyfoukl obláček kyseliny karbolové, která měla údajně vyčistit dutiny a plíce od nebezpečných virů.
Společnost byla o svém produktu natolik přesvědčená, že nabídla každému, komu kouřová koule nepomůže, 100 liber. Do sporu se s firmou dostala Louisa Elizabeth Carlill, která i přes vdechování kyseliny karbolové chřipkou onemocněla. Spor vyhrála a obdržela 100 tehdejších liber.
Pouštění žilou
Při této praktice šlo v podstatě o to, že společně s krví, která se z člověka nechala samovolně vytéct, došlo k odstranění veškerých toxinů a tělo tak bylo vyléčeno ze všech nemocí, kterými aktuálně trpělo. Někdy se z těla odčerpalo i 40 % krve, což byl například i případ prezidenta George Washingtona, jak informoval například web midwestexpressclinic.com.
Pouštění žilou praktikovali lékaři buď osobně nebo prostřednictvím pijavic. Jednalo se o nejběžnější lékařskou praxi prováděnou chirurgy od starověku až do konce 19. století, kvůli které mnoho pacientů zemřelo.
Laxativa a klystýry
Na podobném principu bylo založeno i podávání laxativ a používání klystýrů. Věřilo se, že společně se stolicí odejdou z těla toxiny a dojde k důkladnému vyčištění střev. Nesprávné či nadměrné užívání laxativ však mohlo vést až k nebezpečné dehydrataci a o tom, že mnohé z těchto léků obsahovaly nebezpečné toxiny či rakovinotvorné látky, ani nemluvě.
Pití laxativ a používání klystýru bylo využívanou technikou
Koňský hnůj a cibule
O tom, že čerstvá cibulová šťáva skutečně může pomoci uvolnit hleny, není pochyb. Dříve se ovšem věřilo, že když se rozmístí cibule po pokoji nemocného člověka, chřipka vyleze ven z těla vstoupí do cibule, která se pak i s obsaženou nemocí vyhodí.
Dalším oblíbeným řešením, jak zbavit nemocného chřipky, bylo dle pozoruhodné sbírky lidových léků a pověr z hrabství v Illinois, pocházejících z let 1890 až 1935, pečlivé napaření koňského hnoje a následně jeho rozprostření po hrudníku pacienta. Hnůj pomáhal pacienta prohřát v oblasti hrudi, ovšem z hygienického hlediska byl na tom podobně, jako krvavá ovčí „deka“.
Náhrdelníky z česneku
Během epidemie španělské chřipky mezi lety 1918 – 1920 lidstvo přišlo s tím, že když si jedinec v rámci prevence před onemocněním nebezpečnou chorobou pověsí na krk náhrdelník z česneků, jeho zdraví bude uchráněno. Náhrdelník z česneků sloužil k ochraně proti chřipce, ale i jakožto odpuzovač upírů.
Česnek je považován za přírodní antibiotikum, tudíž to nebyl nápad úplně k zahození. Nicméně by bylo bývalo lepší, kdyby jej lidé spíš konzumovali, než využívali jako ochranný šperk.
Vdechování výparů
Dalším prostředkem, jak se v roce 1918 chránit před všudypřítomnou chřipkou, bylo vdechování výparů. V Anglii si totiž vesničané všimli, že lidem pracujícím v továrnách, kteří byli denně vystaveni škodlivým výparům, se chřipka častěji vyhýbala. Rodiče proto přestali vodit své děti k lékaři a navštěvovali s nimi továrny ve snaze podstoupit preventivní opatření a vyhnout se chřipce.
Červená barva
Na epidemii španělské chřipky reagovali všichni ze strachu z onemocnění často velice prazvláštně. Kolem roku 1917 se dle bustle.com lidé zahalovali do červených oděvů a nosili červené hadry uvázané na pažích, což používali jako prevenci proti smrtelnému onemocnění. Důvod? Chřipka dle nich zkrátka neměla červenou barvu ráda, protože chřipka je ďábel a ďábel se červené vyhne.
Whisky a alkohol
Popíjení alkoholu a kvalitní whisky bylo oblíbeným léčebným prostředkem především v době prohibice, kdy jedinou možností, jak se napít, bylo získat whisky na předpis od lékaře. Toho využily i společnosti produkující alkoholické nápoje a po skončení prohibice se to v časopise Time z roku 1941 hemžilo reklamami, které prosazovaly whisky jako lék na bolest.
Dnes ovšem víme, že alkohol není vhodným nápojem obecně, natož jako léčebný prostředek. Nejenže může proudění alkoholu v žilách způsobit nespavost, ale kombinace alkoholu s jakýmikoliv léky se silně nedoporučuje.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
