Alzheimerova choroba. Lidé by si měli dát pozor na varovné signály

Mozkové buňky fungují jako malé továrny – dostávají zásoby, vyrábějí energii, konstruují zařízení a zbavují se odpadu. Udržet vše v chodu vyžaduje koordinaci a také velké množství paliva a kyslíku.

Lidský mozek má 100 miliard nervových buněk a každá z nich se v komplikované komunikační síti spojuje s mnoha dalšími. Jejich skupiny pak mají své úkoly. Některé jsou zapojeny do myšlení, jiné zase do učení nebo pamatování, díky dalším můžeme vidět, slyšet a cítit.

Vědci se domnívají, že Alzheimerova choroba brání tomu, aby některé části továrny fungovaly tak, jak mají. Poruchy v jednom systému způsobují problémy i v jiných oblastech, a jak se poškození šíří, ztrácejí buňky schopnost vykonávat svou práci a odumírají, což způsobuje nevratné změny v mozku.

Tři procenta dementní populace

Demence znamená zhoršenou schopnost myšlení, zapamatování a uvažování. Někteří lidé s demencí nedokážou ovládat ani své emoce a jejich osobnost se může měnit. Podle odhadů postihuje demence až pět milionů lidí v Evropě, dvakrát častěji ženy než muže.

Onkoholka: Bolest, kterou cítíš dnes, je síla, kterou pocítíš zítra

Odhad výskytu v populaci se udává kolem tří procent, ve věkové skupině nad 65 let významně více. Nejčastějším typem demence je tzv. Alzheimerova nemoc, která tvoří zhruba 60 procent všech případů demence.

V současné době jsme schopni úspěšně léčit a zvládat jednotlivé projevy chování a psychologické příznaky, jako jsou poruchy spánku či nálady, neklid. Onemocnění samotné však zatím vyléčit neumíme.

Varovné signály

Příčin vzniku Alzheimerovy choroby je celá řada, mezi nevýznamnější patří cukrovka, zvýšený krevní tlak, deprese, poranění mozku, kouření, obezita i nadměrné pití alkoholu. Z nové studie také vyplývá, že důležitým rizikovým faktorem je také znečištění ovzduší.

K rozvoji demence dále přispívá sluchová porucha a nesmíme zapomenout na nedostatek sociálních kontaktů, protože rovněž izolace představuje významný rizikový faktor. Naopak preventivní význam má například vzdělávání, a to jak v raném, tak ve vyšším věku.

Existuje mnoho testů, které odborníci specializovaní na problematiku demence používají „Jde například o orientační testy, které jsou pro klinickou diagnostiku i nastavení léčby dostačující,“ uvádí docentka Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze.

„V některých případech je však nutné další podrobnější vyšetření – takže lékař předá pacienta k vyšetření neuropsychologem, jenž používá baterii testů, aby co nejúplněji postihl komplexní obraz mozkových funkcí. Existují varovné signály, kterým by měli věnovat pozornost jak starší lidé, tak i jejich rodinní příslušníci. Důležité je však mít na paměti, že ne každá porucha paměti musí znamenat demenci či Alzheimerovu nemoc.“

Češi holdují „oblbovákům“. Při samoléčbě polykají i několik prášků denně

Nemocní si často svou nemoc nepřipouštějí, mohou být agresivní a mít pocit, že se je okolí snaží dostat do blázince. Agresivita však podle docentky Holmerové nepatří k typickým ani častým rysům Alzheimerovy nemoci. Obvykle se pojí spíš s jinými typy demence.

Pokud dochází k neklidu, či dokonce agresivitě u člověka s jinak typickým obrazem demence při Alzheimerově nemoci, měli bychom pátrat po příčině tohoto stavu. Často vznikne určitým nedorozuměním či pochybením při péči, vytvořením situace, které člověk s demencí nerozumí a kterou nedokáže řešit, a proto jedná zkratkovitě.

„Mnozí odborníci prosazují, aby se u Alzheimerovy nemoci o agresivitě ani nehovořilo a prosazují místo toho termín ,resistiveness‘ – odpor vůči nechápající, nevhodné či necitlivé péči. Velmi častou příčinou neklidu lidí s demencí je bolest. Na ni někdy zapomínáme a to je chyba, protože řešení je v léčení bolesti po kterém zpravidla pomine i neklid,“ říká Holmerová.

Péče o nemocného: Rovný s rovným

Neexistuje žádný speciální návod na chování k lidem s demencí. Měli bychom s nimi jednat jako s ostatními dospělými lidmi a jen se přizpůsobit tomu, že lecčemu ne zcela dobře rozumějí. Pokud na něco zapomenou, neměli bychom váhat a vše potřebné jim znovu zopakovat. Lidé s demencí mohou působit, že dělají „schválnosti“, ale nejde o úmyslné jednání, vychází spíš z toho, že člověk s demencí něčemu nerozumí či na něco zapomněl.

Jak udržovat lidi s Alzheimerem v mentální a fyzické kondici? Je to velmi obdobné jako u všech ostatních – důležitá je jak fyzická aktivita a smysluplná náplň dne, tak vstřícné a chápající okolí.

Lidé s demencí při Alzheimerově nemoci se zpravidla těžko přizpůsobují změnám – souvisí to nejen s vlastními orientačními schopnostmi, ale i s pamětí. Proto je důležité pokud možno neprovádět změny v bytě a nepřestavovat nábytek. Stěhování je samozřejmě velkým problémem, ale pokud se další byt uspořádá podobně, jako byl uspořádán byt předchozí, který pacient zná, v mnohém se může situace usnadnit.

Imunita vůči covidu? Někteří ji mají i bez předchozího setkání s nemocí

„Je důležité vědět, že mnozí pacienti mají problém s interpretací vizuálních podnětů – příslovečné je tzv. zakopnutí o čáru, tedy o nějaký vzor na podlaze, který si může pacient interpretovat jako schod. Temný koberec může považovat za jámu, a proto se mu vyhýbá a podobně,“ uvádí docentka Holmerová.

Kdy k lékaři?

Průběh nemoci není u všech pacientů stejný. Kdy je na čase svěřit péči do rukou odborníků? Při poruchách paměti či jiných varovných příznacích zejména ve věku nad 60 let je vhodné zajít za praktickým lékařem nebo na kontaktní místo České alzheimerovské společnosti, kde provedou alespoň základní otestování.

„V případě podezření na kognitivní poruchu je třeba dokončit diagnostický proces, a pokud je diagnóza Alzheimerovy nemoci pravděpodobná, nastavit medikaci, kterou nyní může předepsat i praktický lékař.

Ve fázi rozvinuté demence je možná péče jak v domácím prostředí, tak například v denním stacionáři a není zpravidla zapotřebí zvláštní ošetřovatelská péče. Ta je nutná až ve fázích těžké demence s výskytem závažných příznaků, které již nelze zvládnout režimovými či jinými opatřeními,“ uzavírá docentka Holmerová.